Články

Je to moc zajímavý článek.Píšu zrovna od babičky z Ameriky-z Pensilvánie.Pár let jsme tam žili,ale tohle bych nepsal jen tak...v tom domku totiž strašilo.Víc to rozepisovat nebudu.

Duše je reálná hmotná bytost existující v prostorách celého našeho vesmíru .Lidstvo memá žádné reálné představy o duši ,veškeré poznatky napsané na Vašich stránkách jsou skreslené.Pravda je jiná,duše je součástí vyšší inteligence. Duše opravdu existuje, ale ne v podobě a představě člověka.Tuto informaci dostane lidstvo brzy . Každý kdo dostane tuto informaci ,spadá do božího řádu ,tak zvaný BOŽÍ SOUD . CHtělo by lidstvo slyšet pravdu o podstatě člověka a duše ,pří těchto podmínkách,kdy se změní svoboda na řád...

Já bych si dovolila nesouhlasit s tím, že lidé jsou většinou dobří, tak nějak to vyznělo pro mě z vašeho článku, asi mám smůlu, ale moje zkušenost je opačná, sice jsem nepotkala žádného vraha a násilníka, ale ty lidi co mi zkomplikovali život už nechci vidět ani za živa ani po smrti.Z vašeho článku vyplívá možnost se jim i vyhnout, to by bylo fakt super,myslím po smrti, že bych jako byla jinde než oni, jde to vědomě ovlivnit ?

Také se velice zajímám o tuto problematiku. Může mi někdo poradit ve dvou záležitostech? První: Před lety jsem navštívila hrob babičky, kterou jsem moc milovala. Pořídila jsem si fotku, na které po vyvolání je vidět žlutobílý obláček, který se vznáší nad hrobem babičky. Ve skutečnosti jsem u hrobu nic neviděla. Může to být duch babičky nebo je to jen kaz materiálu? Druhá: Když umřela tato babička, často se mi objevovala ve snech a povídaly jsme si. I mi občas poradila. Když mi však umřel tatínek, který zemřel ještě mladý, 30 let jsem ho ve snu neviděla, až letos. V noci před vyšetřením, kdy mi zjistili vážnou nemoc, mě navštívil ve snu a políbil mě. Brala jsem to jako varování, které se pak opravdu vyplnilo. Dotaz: Proč se mi babička zjevovala ve snu hned po její smrti a otec až za tolik let? Je možné, že mi ve snech radí a pomáhají, nebo je to vše jen náhoda?

Tahle tematika mě zajímá docela dlouho, ale nebudu tady jmenovat knihy,co mě k tomu přivedly, ani filozofovat o životě a smrti a o problematice teodiceje...mě nejvíc ovlivnila přímá osobní zkušenost.Myslím, že jsem se setkala s něčím,co se nedá nazvat jinak než projevy "ducha"-kontakt s transcendentnem...Přesně v den prvního výročí smrti jednoho blízkého kolegy z práce mě při příchodu na pracoviště bylo divně- -při rozsvícení světla mi projel rukou zvl. mravenčivý pocit a po vstupu do druhé místnosti při rozsvícení praskla žárovka, přitom jsem měla pocit, že je někde nade mnou a přišel se prostě podívat, jak se máme.Přímo v den smrti tchyně jsem večer u našich postelí a dětské postýlky viděla-jen já-bílé ničemu z tohoto světa nepodobné-jakoby světlo, ale věděla jsem,že je to ona a přišla se rozloučit.Stalo se mi taky v den stého výročí narození mého dědečka, že mě "přišel" navštívit-prostě jsem seděla v létě v bazénku na zahradě a najdenou jsem věděla, že poblíž je duše dědečka-který zemřel, když mi bylo 13-a že se přišel podívat, jak si žiju,měla jsem pocit telepatického rozmlouvání s ním a těžko se to popisuje.Myslím si stejně jako spousty lidí,že to "něco" nad námi, ať to nazveme, jak chceme, určitě nějakým zp. má "zařízeno" i fungování duší,nehmotné mentální energie, která se po smrti uvolní. A určitě má svůj velký důvod i to, že se zatím nikdo nedozvěděl absolutní vyčerpávající přesnou pravdu o tom, jak to po té smrti je a co "tam" vlastně na nás čeká.Věřím,že ten důvod,proč pořád nic moc nevíme, je zásadní pro nás tady v pozemském životě i později tam jinde-bez skutečně důležitého důvodu se tak určitě neděje a dokonce mám ten pocit, že -nazvěme "to" třeba inteligencí nad námi-nás tím neustálým zkoumáním smrti a posmrtného bytí nutí vlastně přemýšlet o sobě a poznávat sama sebe, zdokonalovat se -což je jeden z našich hl.úkolů tady...Jinak duchů se bát jaksi obecně je blbost, ale zase bych nebyla naivní optimista-určitě je nutná opatrnost, protože prostě vlastně nic moc nevíme,jen něco málo tušíme...