Vaše příběhy

ta diagnóza u babičky mne vůbec nepřekvapila, spíš moji domněnku potvrdila!
Nedávno se mi dostala do ruky kniha od Jiřiny Šiklové s názvem Deník staré paní. Měla jsem ji ve formě audioknihy z knihovny, je to asi hodina a půl, velmi hezky čte Nina Divíšková. A proč na ni upozorňuju? Je to přímo příručka jak pro staré, tak i pro mladé se vzájemně pochopit a neztrpčovat si život.

tohle byva skoro v kazde rodine,kdyz odejde nekomu druh,to ja znam.Otec odesel a mamka posledni rok me dokonce zacala nenavidet,takze kdyz odesla rok po nem tak jsme se spolu nerozkoucili,bylo mi s toho tezko a az jsem se sni pak rozloucila astralne tak vse ze me naraz spadlo.
Ti stari pred odchodem to nejak psychicky nezvladaji,ze jsou nemohouci a ze vlastne konci se zivotem,tak takhle radi.
Vidis,deda musel z druheho brehu zasahnout...a pak ze neexistuji...no nekteri lide,kdyz tohle tvrdi jsou chudaci.

Máš pravdu. Jen by nám při tom nemuselo strašit v baráku :D....

je to mazec. Babce diagnostikovali počínající senilitu, takže je s ní těžké pořízení. Je vyčůraná, jak malé dítě, teď ze sebe dělá většího blba, než je, jen aby jsme byli poruce... Ale ty úkazy u mámy se dost stupňují. Nejdřív jsem si vážně myslela, že je to můj "luskající a dupající" známý, ale teď si fakt myslím, že je to projev dědovy nelibosti nad tím, co se teď v rodině děje. Snad se máti sebere a bude líp. V září jí v kartách vyšla nová práce, od listopadu je v nové práci a moc a moc spoko, takže už i nad babkou a jejíma scénkama tak nějak mávne rukou, což dřív s nervama v kýblu z nemocnice neuměla. Bude líp

Typický příklad koexistence silného agresivního a slabého jedince. Podobně jako jako u případů domácího násilí. Tohle nemá s "duchovnem" nic společného. Máti prostě, jak se říká, nemá koule a pokud se nesebere sama, ponese to psychicky ještě mnohem hůře. A je velice pravděpodobné, že se brzy dostane do stádia, ve kterém se téhle vnitřní nejistoty nezbaví, ani když tyranka umře. To "všechno dělám špatně" a "co jsem udělala špatně" tam uvnitř pořád částečně zůstane. Jistě, zní to nepříjemně, ale tvoje máma si opravdu musí přestat nechat s***t na hlavu.

také ten konec toho vzkazu ,který děda nejspíš nestačil doříct.

uvědomuješ si co tě do budoucna může čekat?řeknu to na rovinu...tady je jasný příklad toho jak by si v budoucnu dopadla i ty.Tady je jasná ukázka všeho co tebe v budoucnu může též potkat.
Pokud se maminka nesebere a nezačne s tím vším něco dělat,hrozí tobě a nebo sestře,že se to bude opakovat.
Pomožte mamce...nechte ji mluvit ať to ze sebe dostane,protože tím pomůžete i sobě.
Přeji hodně síly :-)

tvoje sestra má pravdu,maminka se nesmí nechat psychicky vydírat.Nejspíš je to tak ,že pro babičku dělá první poslední...je to sice záslužná věc a automatická ale všeho je příiš.
Mám sousedku která má stejný problém...její matka začala být po tom všem také i zlá!!Uznává všechny okolo ale vlastní dceru ne,neboť má stále potřebu tvrdit ,že pro ní nic nedělá.Myslím, že je hodně důležité aby mamka ukázala babičce jak se věci mají a že tu není jen pro ní ale také pro ostatní.

Moje sousedka dokonce začala chodit k psychologovi...ten ji bohužel moc nedokázal pomoct,ano nacpal ji též prášky a po nich se její stav ještě zhoršil.
Už jsem se na to nemohla dívat,neb byla neustále pod tlakem a tak jsem to na ní vybalila....rozbrečela se a začala povídat.
A povídá a povídá a povídá....na co v dnešní době a po tolika letech přišla?že nic není tak horké jak je podsouváno do vědomí,stačí chtít začít žít vlastní život a konečně se otevřít všem negativním a pozitivním věcem.Přestat se nechat terorizovat je základ kterým se dnes řídí,přestat mít pocit viny a strachu.Začít se "vevnitř usmívat" a usmívat se neustále,pokud toto tvoje mamka neudělá bude na tom stále stejně ba dokonce ještě hůř.
Ať odemkne ty pomyslné zamknuté dveře a vypustí tu úzkost ven a už nikdy ji nesmí zavolat zpátky,protože pokud ji zavolá zpět hrozí ji zdravotní komplikace,jaký duševní stav takové zdravotní problémy.Tvoje matka se musí začít mít ráda a to je základ všeho,po čase zjistí jak jednoduché to je .

už o tom někdo z vás s babičkou? Třeba si jak stárne toho ani není vědoma? Psychika člověka se mění, navíc se smrtí manžela se možná ještě plně nevyrovnala?
A co maminka - je na tom asi psychicky hůř a hůř - dá si říct a "odstřihne" se? Máš to děvče těžké. Vůbec si netroufám radit co dřív a co potom...