Vaše příběhy

- Opuštění těla -

Záhadné vize
Musím se s Vámi podělit o zkušenost, která se mi stala a která mi opravdu „nedá spát“.
Stalo se mi něco, co se nám ženám bohužel docela často stává, ale přesto se mého příběhu dotýká závoj tajemna.

Je to už nějaký čas, kdy jsem se pravidelně vracela opuštěnou ulicí domů. Měla jsem v hlavě spoustu hezkých kluků a tak jsem si ani nevšimla, že tentokrát se ke mně kdosi připojil. Nepatřím mezi bázlivky, ale podvědomě jsem raději přidala do kroku. To, co se pak stalo, bylo jako zlý sen..
Ten kdosi ke mně přiskočil a já jsem ucítila jen tupý úder do hlavy. Zdálo se mi, že dlouho někam padám a všechno je jaksi zpomalené. Pomalu jsem otevírala oči a pak nad sebou uviděla cizí tvář.. Chtěla jsem začít křičet, ale nemohla jsem se nadechnout, studené ruce silně svíraly moje hrdlo. Cítila jsem, jak mně opouští síly, když se snažím vymanit ze smrtícího sevření.
Čekala jsem podvědomě ten vypínač, který se sepne a můj život skončí. Najednou jsem ale před sebou uviděla obličeje svých blízkých, těch, kteří jsou živí a čekají mne u nás doma. Vnímala jsem s láskou všechny a cítila celou svou duší, jak moc mi na nich záleží. Jasně jsem viděla náš dům a cítila jeho teplo. Pak se všechno ztratilo a já znovu slyšela jen chroptění z vlastních úst a cítila už jen tu tíhu ležící na mém těle..
Zlověstné ticho přerušily kroky neznámého chodce. Musel jít hodně blízko.. Ruce na mém krku povolily stisk. Útočník drtící mé tělo se vymrštil a rychle se ztratil mezi stromy. Vzduch si jako ledový blesk našel cestu do mých plic.
Ani nevím přesně, jak dlouho mi trvala cesta domů. Nevím ani, kam se poděl tem chodec, který se kamsi záhadně ztratil a nikdy ke mně nedošel.. Možná, že ho ke mně poslal můj anděl, aby mi zachránil život. Možná tam ani žádný člověk nešel a byly slyšet jen ty kroky. Kdo ví.
Zdá se, že když jsem zahodila roztrhané kalhoty a tričko, které na mně zůstaly a zahojily se i rány na mém těle a duši, mohla bych klidně zapomenout. Ale nejde to. Od té doby se mi totiž dějí podivné věci.
Usínám, slyším nepříjemný skřípot a najednou jsem mimo své tělo. Je to tak zvláštní, ale já vidím věci kolem sebe, vnímám sebe ve své posteli, jak tam nehnutě ležím a znovu cítím ten strach, jako tenkrát. Mám panickou hrůzu z toho, že se nedokážu dostat zpátky, že už se neprobudím.
V tomto paralyzovaném stavu mívám vize, které se časem vždy vyplní. Vidím barvy tak zvláštní a jiné. Často vnímám kolem sebe i jiné bytosti a můj strach je tím ještě větší. Po probuzení křičím hrůzou a děsím tím sebe a celou rodinu. Srdce mi bije tak rychle, až mám strach, že budu mít infark. Celá se třesu a hrozně mně rozbolí hlava.

Možná u mně ten hnusný zážitek z minula vyvolal nějaké schopnosti, já však vnímám jen ten pitomý strach a to mně ničí.

Prosím, poraďte, kdo máte podobnou zkušenost. Děkuji.

Vydáno:   19. 10. 2006

Přečetlo:  2159 čtenářů
Autor (vložil): Kytička

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ záhadné vize -doplnění
3. 02. 2007 14:41
tyna
¤ záhadné vize
3. 02. 2007 14:31
tyna
¤ Statistické údaje
31. 10. 2006 19:38
Mefi
¤ trefa do černého
24. 10. 2006 15:17
autorka
¤ Mu?i jste mimo
24. 10. 2006 14:42
Mefi
¤ zkreslené informace
23. 10. 2006 12:29
autorka
¤ Odvolání proti námitce
23. 10. 2006 0:03
Petr
¤ námitka
22. 10. 2006 1:09
autorka
¤ no tedy
21. 10. 2006 15:06
mu?
¤ Astralni cestovani
20. 10. 2006 7:38
alt