Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Duch či naše fantazie?
Před lety jsem s rodiči obývala dům, ve kterém se nájemník před námi oběsil na půdě. Byla to stará vila, postavena v roce 1923, rozlehlá, prostorná a krásná. Vysoké stropy, veliké místnosti. Dvě patra, sklep a půda.
Od začátku jsem se zde bála, ale přičítala jsem to její velikosti a „dýchavičnem" starého domu. Postupně jsem se dozvěděla, že vila sloužila nejprve jako škola, kde ve vyšším patře bydlel pan učitel. Byl to údajně velice zlý člověk, který se vyžíval v trestech na svých žácích. Zemřel jako opuštěný starý muž na selhání srdce ve svém bytě (v našem domě). Po něm si dům koupila jedna rodina, která se postupně rozpadla (díky otci, který si našel zalíbení v alkoholu). Ten se nakonec podnapilý, zlomený a s žalem v srdci oběsil na půdě (našeho domu). A nyní k nám...

V noci jsme slýchávali kroky na půdě. Někdy se stalo, že půdu „jakoby" stále něco přebíhalo. Občasné bouchnutí „zamčených" dveří, kroky na schodišti... Když jsme ale půdu otevřeli, byla prázdná a temně tichá (musím podotknout, že dům byl po celkové rekonstrukci a půda byla zateplená a dobře zabezpečena před návštěvami z venčí - kočkou, kunou, krysou...). Obývací pokoj byl přímo pod půdním prostorem, kde se vše odehrávalo a tak jsme často byli „velice" neradi vtaženi do strašidelného děje domu.
Několikrát se mi přihodilo, že jsem měla pocit „něčeho" ve své přítomnosti. Když jsem večer seděla u TV, periferně jsem zahlédla stín pohybující se chodbou (po mé pravici). Vždy, když jsem tam pohlédla, nikdo tam nebyl, tísnivý pocit ale přetrval. Stávalo se, že se začal ozývat hluk z půdy a zároveň v pokoji problikávalo světlo. Nejhorším zážitkem ovšem bylo setkání mé matky s „něčím", co si do dnešního dne nedokáže vysvětlit.
Byl večer 23:00hod, když se osprchovala a šla si lehnout. Když zhasínala v obývacím pokoji lampu, zahlédla opět „stín" z chodby. Vylekaně zaostřila do tmy, ale nic tam jako obvykle nebylo. Zhasnutými prostory přešla do ložnice, když se z půdy opět začalo ozývat bouchání a kroky. Trochu vystrašeně se přitiskla ke spícímu otci a usnula. Náhle jí probudil zcela zřetelný dotek na tváři. Jakoby jí někdo položil celou dlaň na obličej. Vykřikla a posadila se prudce na posteli, bylo 23:10hod! Pootevřenými dveřmi zahlédla v chodbě opět stín. Probudila vystrašeně otce a donutila ho projít celý dům - nic, ani nikoho nenašli. Druhý den ráno měla na tváři vyrážku, kterou musela léčit bylinnými mastičkami.

Za čas jsme se z domu ve městě odtěhovali do domku na vesnici, který mi k srdci přirostl mnohem více a kam za rodiči ráda jezdím. Dodnes ovšem na vilu ve městě vzpomínám a nejednou debatujeme o tom, co nás to tehdy tolik strašilo. Zda to byla jen naše fantazie, spojená se stářím a historií domu, či skuteční duchové, kteří nenalezli klid...

Vydáno:   23. 2. 2007

Přečetlo:  2704 čtenářů
Autor (vložil): ssmajlicek

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ xxx
23. 02. 2007 22:47
iveta
¤ Zajímavé,
23. 02. 2007 12:02
r.rodic