• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

Když jsem byla v létě s rodiči na chatě, rozhodla jsem se, že budu spát (sama) venku na zahradě a proto jsem si rozložila stan. Když už byla vážně děsná tma a naši už šli spát, rozhodla jsem se, že se vydám (společně se svým spacákem) do stanu. Zamkla jsem dveře od terasy a i když s husí kůží, vydala jsem se do stanu. Baterkou jsem svítila všude kolem sebe a pořád se ohlížela. Posadila jsem se do stanu a měla zvláštní pocit. Zápalila jsem svíčku a konečně si lehla so studeného spacáku. I když byl stan zavřený, svíčka najednou zhasla a já co nejrychleji vyhrabala baterku. Asi víte, co následovalo. Nesvítila!! To už mě přepadávala pomalu panika, ale do temné zahrady se mi vůbec nechtělo. Lehla jsem si tedy odvážně spátky do spacáku a snažila se usnout.
Vyrušil mě hlasitý, mužský kašel, který byl slyšet kousíček od stanu. „Tati?“ zeptala jsem se potichu. Nic... Nebyla jsem schopná se hnout. Prostě jsem jen civěla do tmy a třásla se. Ale určitě to nebylo zimou. Najednou, jako by mě někdo zezadu klepl po rameni. Prudce jsem se otočila a dívala se do toho malého, prázdného prostoru za mnou. Vážně jsem už měla na krajíčku. ,,Co mě to napadlo, co mě to napadlo!", opakovala jsem si pořád dokola.
Když jsem se konečně trochu přestala třást (asi po čtvrt hodině ticha), vyběhla jsem ze stanu jako kulový blesk a po dlouhém běhu konečně odemkla dveře, které jsem stejně rychle zamkla po vklouznutí dovnitř. Najednou mi přišlo všechno, čeho jsem se tak bála, děsně primitivní a hloupé. Ze zvědavosti jsem samozřejmě odhrnula záclonu a zadívala se do černo černé zahrady. To, co jsem uviděla, mě vážně strašlivě vyděsilo. Stála tam nějaká postava, nějaký dědek, kterému v té tmě svítily jeho bílé zuby, tlemící se na mě. Stejně rychle, jak jsem ho spatřila, taky zmizel. Prostě se vypařil.
Tu noc jsem zalezla k našim do postele a vůbec neusnula. Pořád jsem ho měla před očima. Ten jeho škleb. Vůbec si to neumím vysvětlit. Co to bylo?...to netuším. Chcete ho taky vidět? Stačí se za tmy ohlédnout za sebe...