Vaše příběhy

- Něčí přítomnost -

Čert?
    Blíží se čas na černou hodinku a já bych se s Vámi ráda podělila o zážitek svého dědy, z doby jeho mládí. A to jsme někde v první republice. Na úvod bych ráda napsala něco o samotném aktérovi, tedy o dědečkovi..

    Byl písmák a celý život byl věřící a taky sbíral a rád vyprávěl příběhy, které se vázaly k místům, kde vyrostl a strávil celý život. Takže celé své dětství jsem je poslouchala s otevřenou pusou a tlukoucím srdcem a nebojím se to přiznat, když se blížil Mikuláš, bývala jsem notně vyplašená, bodejť ne, když jsem si vzpomněla na historku, kterou mi vyprávěl.

    To bylo tak... jako mladý muž se rád zúčastňoval kulturního života na vesnici, kde žil a jedno z povyražení bylo převléct se za čerta a s Mikulášovou družinou obcházet vesnice v okolí a strašit děti. A to se jim mělo jedné mikulášské noci vymstít. Tenkrát to ale nevypadalo jako dnes, žádné pouliční osvětlení, pokud nesvítil měsíc, měli jste zkrátka smůlu, všude černočerná tma. Ale to nebyl tento případ, měsíc v úplňku, sněhu dost, takže se od něj měsíční světlo odráželo, tak se přestrojili a vyrazili.

    Vyprávěl, že si tenkrát užili legrace dost a dost, blížila se půlnoc, když se vraceli z poslední štace a těšili se do postele. Protože už byli vymrzlí, rozhodli se zkrátit si cestu lesem. A tak jdou, až někoho napadlo, aby se spočítali, jestli jsou všichni, zastavili se a počítali. Z domova jich vyšlo celkem 7, ale nějak se nemohli dopočítat, na lesní cestě jich stálo 8. Jeden Mikuláš a 7 čertů, místo 6ti. Tak počítali znovu, těžko se to při měsíčku poznávalo kdo je kdo, hlavně při tom maskování. Ten cizí "čert" stál stranou a mlčel, když se jej ptali kdo je. No co teď, v lese stát nebudou, to by zmrzli, tak se vydali na cestu..

    Ohlíželi se přes rameno, čert šel s nimi. Něco je ponoukalo, aby se dali do běhu, ale neudělali to, aby se jim případně někdo nevysmál.... Vyšli z lesa na pole, před sebou první chalupy rodné vesnice a "čert" se jich pořád držel. Děda říkal, že byli pěkně vystrašení, doslova jim zamrzl smích. Prostě čert pořád s nimi. Co teď? Najednou se z vesnice rozezněl zvonek ve zvonici, zastavili se a poslouchali.... umíráček / v těch dobách bylo zvykem zvonit za zemřelého /, ohlédli se a "čert" nikde. Oddechli si a doma se dověděli, že zemřel největší tyran z vesnice. Šel si snad "čert" pro jeho duši? Děda věřil, že ano....

    Vím, že budete namítat, že to na tyto stránky nepatří, ale pokud jsme schopni a ochotni akceptovat duchy, proč ne čerty? Díky za trpělivost při čtení.

Vydáno:   1. 11. 2010

Přečetlo:  2948 čtenářů
Autor (vložil): mlakofa

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Zajímavý příběh
8. 11. 2010 12:55
Andre
¤ věřím Vám
7. 11. 2010 8:40
mlakofa
¤ Tábor
7. 11. 2010 0:26
Vondrr
¤ podobné příběhy
6. 11. 2010 10:48
prokopios
¤ Krásný
4. 11. 2010 20:37
Grush
¤ Můj názor
4. 11. 2010 16:59
Kallis
¤ omlouvám se
2. 11. 2010 14:09
mlakofa
¤ ahoj
2. 11. 2010 14:08
majtinka
¤ jelitko
2. 11. 2010 14:08
mlakofa
¤ cert
1. 11. 2010 20:34
Jelitko
¤ souhlasim
1. 11. 2010 20:33
dave268
¤ čert
1. 11. 2010 19:07
mlakofa
¤ soulhas se Zbyněk P
1. 11. 2010 18:20
Oxide
¤ Pro Mlakofa-u
1. 11. 2010 15:51
Zbyněk P
¤ mlakofa
1. 11. 2010 13:46
Lea