Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Passport
    Tento zážitek zase potvrzuje přítomnost a starostlivost mojich rodičů o moji rodinu a jejich pomoc, za kterou jsem jim moc vděčná.

    Asi před měsícem jsem před probuzením viděla mamku. Protože letos to už bude v létě šest let, co odešla na druhý břeh, tak jsem si říkala, že už oba rodiče asi tak často neuvidím, jak to bývalo z počátku, když odešli. Je ale vidět, že nás pořád sledují a když je třeba, tak pomůžou, nebo spíš upozorní na problém tak, jak se to stalo teď.

    Mamka po mě chtěla, abych ji donesla passport, bylo mi to divné, ale okamžitě jsem ji ho donesla, ještě jsem se divila, že je červený, my ho totiž máme v obalu a ten je modrý a manžel i holky mají passy modré, protože mají i jiné občanství. Tak jsem měla v paměti jen modré pasy. Říkala jsem, jee on je červený… a mamka mi řekla, však jo, vy taky máte přece červené.

    Mamka se mi zjevila v domě, kde jsme bydleli, když jsem byla malá a teď na tom místě bydlí teta se svým synem. Tahle paní má už 86 let, je tedy stará a není se zdravím na tom dobře. Tím, že mě mamka donutila donést passport jsem si myslela, že má asi teta odejít na druhý břeh.

    Ráno jsem to říkala rodině a manžel mě ani neposlouchal a myslel si svoje, že už zase ta Jitka blbne, ale holky mě poslouchaly a taky přemýšlely se mnou, co to asi znamená a co se zase stane.

    Já jsem ale hned to ráno se šla podívat na naše pasy, jestli nepropadla platnost. Prostě mi to nedalo, viděla jsem, že můj pas propadá 1. 12. a holkám 1. 10., říkala jsem si, no ještě je čas, třeba to pak nechám udělat v Brně. Nechala jsem to tedy být.

    Asi před týdnem mi to nedalo a otevřela si stránku naší ambasády, jaké mají zákony a jak postupovat s pasama, kolik to stojí a jak to dlouho trvá. Byl tam telefonní kontakt na obědnání si schůzky na vyřizování pasu. Dopředu jsem se zeptala rodiny, kdy bysme tam mohli jet, abych nedomluvila den, kdy mají holky školu, nebo nějaké zkoušky. Domluvili jsme se, že vyhovuje pátek. Zavolala jsem na ambasádu a paní mi říká, vydání pasu trvá dva měsíce. Já jí říkám, že máme volno jen v pátek a ta paní mi odpověděla, že první volný pátek je 5. 4.!!
    Teď jsem si s hrůzou uvědomila, co mi mamka vlastně chtěla říct, prostě, kdyby mě neupozornila, tak jsem neměla v červenci pas. Holky by nějak prošly, obě mají dva pasy, ale ja jen český a byl by to problém, protože potřebuji z IL mít zpáteční vízum.

    Mami, já ti touto cestou moc dějuji, i když ona to ví už od první chvíle, jak to se mnou pohnulo. Je ale zajímavé, že oni vše dokáží vidět, jen my jsme dost z našim myšlením omezení. Nedovedu si představit, jak bych to řešila, kdybych se na ty pasy nezeptala a neposlechla mamku. Ani náhodou by mě nenapadlo, že to tak dlouho bude trvat.

    Jsem ráda, že mám takové starostlivé rodiče, kteří nás sledují i z druhého břehu. Přeji si jen, aby to tak bylo i nadále…

Vydáno:   24. 2. 2013

Přečetlo:  2261 čtenářů
Autor (vložil): Jelitko

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Danuš
27. 02. 2013 15:56
iveta
¤ Dano
27. 02. 2013 15:32
Jelitko
¤ Jitko
27. 02. 2013 13:23
Dana P.
¤ Dano
24. 02. 2013 19:57
Jelitko
¤ Jitko
24. 02. 2013 19:19
Dana P.