• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Osudové náhody -

    Příběh se týká dovolené na ostrově Korfu zhruba před dvaceti lety. V té době mi bylo maximálně 10 let. Na ostrově Korfu se tvrdilo, a prý i dnes tvrdí, že se žádný žralok v jejich moři nikdy nevyskytuje.

    Jednoho dne ráno nebo dopoledne jsme se jako skupina českých turistů z ostrova vydali na výlet lodí na malý skalnatý ostrůvek. Jelikož jsem byl ještě malé dítě, bylo pro mě obtížnější slézt do moře. Jelikož moře bylo lákavé, rozhodl jsem se sám vlézt do vody. Bohužel jsem po skále uklouzl, a dopadl do moře s krvácivým zraněním. Nějaká paní na mě začala řvát, ať s tou krví vypadnu z moře. Nechápal jsem proč, navíc obyvatelé Korfu tvrdili, že v jejich moři se nikdy žádný žralok nevyskytuje, ovšem byl jsem hned vytažen z moře. Nedlouho poté si nějaká další paní stěžovala, že viděla ploutev. Nikdo ji nevěřil, i když už nikdo poté nezůstal ve vodě, a převládnul názor, že si to spletla s nějakým stínem.

    Odpoledne jsme již byli na pláži Ag. Stefanos, která byla tou dobou plná lidí, a od kterého kousek na kopci jsme měli hotel, jehož majitelé uměli docela dobře mluvit česky. Mojí babku napadlo, jestli by nás, tedy mě, bratra, matku a ji, nesvezl nějaký pán svým skútrem za peníze po moři vždy po jednom. Pán nejprve svezl bratra, a vše bylo v pořádku. Pak jsem byl na řadě já, ovšem i když pán neuměl česky, dával jasně najevo, že bych neměl nasedat na skútr kvůli svému čerstvému zranění. Já jsem to nechápal, protože se podle tamních obyvatel žádný žraloci tam vyskytovat nemohli. Tak jsem začal dávat najevo nelibost, a nakonec mě pán na skútru svezl. Moje babka bohužel nikdy nebyla chytrý člověk, a skočila na tamní propagandu.

    Cesta skútrem byla poměrně daleko na moře, dosti jsme se přiblížili k jednomu ostrovu (asi tak do poloviny vzdálenosti od pláže), za kterým byl ten ostrůvek. Cestou od pláže jsem si ničeho divného nevšimnul, pouze jsem zahlédl nějaký velký stín po námi. Pomyslel jsem si, že to mohla být nějaká velryba, nebo velký delfín. Pak pán zastavil, a chtěl, abych si zkusil zatáhnout za rychlost. To jsem udělal, a jelikož jsem neznal citlivost, zatáhnul jsem co nejvíce to šlo. Pár sekund poté, jestliže ne jenom jednu sekundu, se ozvalo za námi velmi silné šplouchnutí, jakoby tam hned za námi spadl nějaký balvan. Bylo mi to divné, ovšem měl jsem za to, že tam žádné nebezpečí nehrozí, tak jsem na to moc nemyslel. Chvíli poté si pán však převzal řízení, a otočil to směrem zpět k pláži. Přišlo mi, že cestou zpět jsme jeli výrazně rychleji než před tím. Seděl jsem před pánem, takže jsem ho přímo neviděl, ale zdálo se mi, že se furt divně otáčel, jako by nás něco pronásledovalo. Když jsme byli blízko břehu, tak jsme byli o kus dále, než byl cíl, a pokračovali jsme ještě chvíli podél. Ovšem lidé co stáli na břehu na nás divně koukali. Pár lidí co bylo v moři rychle pospíchalo ven, a to včetně nějaké ženy, která na nás hrozně křičela, ale nerozuměl jsem její řeči. I v místě cíle lidé jenom stáli na pláži, a divně koukali, a když jsem vystupoval ze skútru, nějaká divná paní mě hned chytla, a odtáhla z moře na pláž. Na pláži na mě všichni koukali jako na zjevení, a matka se mě zeptala, jestli tam neskočila ryba, když jsme byli na skútru. Nechápal jsem v tu chvíli otázku. Nakonec lidé zase začali se chodit koupat do moře. Divná paní, co mě vytáhla na pláž, mi i přes přítomnost matky zakázala, abych už nechodil znovu do moře. Já jsem poslechnul, a už jsem do moře do konce dovolené tam nevlezl. Dále měla jít na skútr babka, ale nějak se jí ani na několik pokusů nepodařilo vlézt na skútr, jelikož se vždy přehoupla, a spadla zpět do moře. Stejně tak i moje matka nebyla v tom úspěšná, i když té se původně na skútr nechtělo, že prý nějaká paní, které však nikdo nevěřil, mluvila o žralokovi.

    O nějakou dobu později se mi stalo, že jsem někomu omylem spadl na ručník, u toho si znovu odřel svoje zranění, a zůstal tam po mně krvavý flek. Majitel, nebo majitelka, ručníku tam tou dobou nejspíš nebyla (jestli si dobře vzpomínám). Pak už byla zhruba doba na večeři, takže pláž už nebyla zdaleka tak plná lidí jako odpoledne. Stál jsem na pláži, a uslyšel jsem nějaký divný zvuk. Možná nějaký výkřik, to už si bohužel moc dobře nevzpomínám. Když jsem se otáčel ke zdroji zvuku, v moři jsem zahlédl nějaký divný pohyb, na plavce až moc rychlý, ovšem nebyl jsem schopen poznat, čeho to byl pohyb. Každopádně mě v moři zaujal velký červený kruh. Několik lidí na to taky koukalo, ovšem ve vodě stále byli lidé, někteří i několik metrů blízko, kteří na to nějak nereagovali. Možná o tom nevěděli. Pak za mnou zase přišla ta podivná žena, nadávali mi z nějakého neznámého důvodu (nepamatuji si co přesně), a nakázala mi, ať jdu dál, a abych se na to nekoukal. Podivná červená barva se však hodně rozšiřovala. I když už červená ztrácela na intenzitě, začalo si toho všímat čím dál více lidí, a i plavci se vraceli na pláž. Můj dospělý doprovod si našel na dovolené přátele, nějaký manželský pár, který se domníval, že to nejspíš bylo jen červené barvivo od ryb. Krátce na to jsme již byli na odchodu. Ovšem při odcházení šel pospíchavě proti nám jeden z majitelů hotelu, který uměl docela dobře česky, a místo pozdravu nám začal nadávat kvůli tomu, že jsem byl před tím na tom skútru. Zeptal se, kdo mě vezl, a pak šel za ním. Během toho však nakázal všem, co byli ještě na pláži, aby už nelezli do vody. Vzpomínám si, že se starší pán po počáteční hádce s tím, co mě vezl, pak objímali.

    Druhý den ráno jsme šli do městečka po silnici kolem pláže. V tu dobu ovšem pláž byla uzavřená (i když ráno a dopoledne tam mnoho lidí nebývalo), a nějací lidé na loďce tam něco hledali. Někdo říkal, že se tam prý někdo ztratil. Na pláži ležel pouze jeden ručník, který byl opuštěný, a byl to ten stejný, na který jsem předchozí den omylem spadnul. Když jsme pokračovali v cestě, lidé na mě koukali, někdo na mě ukazoval, dokonce si mě někdo vyfotil. Vůbec jsem to nechápal, ovšem připadal jsem si jako nějaká celebrita. Do jednoho obchodu pak šli pouze dospělí, a já s bratrem čekal venku. Na to přišla za mnou nějaká žena, ukázala směrem k pláži, a mluvila něco žralokovi. Česky asi moc neuměla, nejspíš se od někoho dozvěděla několik českých slov, takže jsem moc nechápal, co po mně chtěla. Když dospělí vylezli, vytáhla na mě nůž, naštěstí ji hned někdo odtáhnul pryč, a ona se během toho rozbrečela. I v hotelu se lidé chovali divně, odsedávali si ode mě, a číšník mi prý ani nemohl nalít něco k pití, zatímco bratrovi nalil. Přitom do té doby se tam ke mně chovali vždy příjemně.

    Na tento příběh ještě něco navazovalo, ale to si již nechám pro sebe. Zde popisuji jen svoje vzpomínky. Nemám ani sám pro sebe exaktně prokázáno, že by tam byl nějaký žralok (neviděl jsem ho přímo, když nepočítám stín, a něco dosti neurčitého). Pouze jsem zde naznačil několik podezřelých okolností. Možná by se dalo zjistit, že tam skutečně v ten den někdo v moři zmizel (přesné datum bohužel nevím), mělo by to tam být někde evidováno. Nejspíš někdo evidovaný jako zmizelý, či utonulý. Oni obyvatelé ostrova Korfu nemají takové věci rádi, protože jsou závislý na turistech. Jestliže tam tenkrát skutečně někoho zabil žralok (a podle internetu by to nebylo poprvé, co by tam žralok bílý zabíjel), tak za to nemůžu já, nemůže za to ani žralok, ale může za to tamní propaganda, podle které je tam nulová pravděpodobnost výskytu žraloka, a pak to turisté dosti podceňují. Žraloci tam zřejmě trvale nežijí, ale občas třeba za několik let může nějaký kolem proplouvat.