Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Les a podivný dům
Chtěla bych všechny pozdravit a seznámit s událostí, která se mi stala v létě 1998, v té době mi bylo 28 let.

Bydlím v malém domku kousek od Hroznětína v Západních Čechách, je to nedaleko hřbitova.
Manžel slavil v ten den třicátiny a samozřejmě u nás bylo asi 8 známých. Seděli jsme v obýváku a najednou jsme narazili na téma duchů apod. Začali jsme se bavit o místním hřbitově a o polorozpadlém baráku nedaleko hřbitova, který je známý pověrou, že v něm a v okolí straší údajně majitel domu, kterého zabila manželka tím, že mu podřízla hrdlo, aby získala peníze.
Chlapi si z toho však dělali srandu a řekli, že se tam půjdou podívat, bylo kolem 11 hodiny večer. Přemlouvala jsem je, až tam nechodí, že se mi to nelíbí, ale vysmáli se mi. Nakonec jsem šla i já, protože jsem nechtěla zůstat v domě sama.
Vydali jsme se kamenitou cestou dolů, směrem ke hřbitovu, každý měl s sebou samozřejmě baterku. Šli jsme přes hřbitov, je to kratší. Nejdřív jsme se jako zákusek zastavili u hrobu toho zavražděného. Neměla jsem zrovna nejlepší pocit.
Když jsme se rozhodli jít dál, uviděla jsem stín, jak prošel před náhrobkem, na který jsem svítila baterkou. Zarazila jsem se a řekla si, jestli to nebyl někdo z party, ale ti už stáli asi 5 metrů ode mě. Samozřejmě mě to rozrušilo, ale šla jsem dál a radši nic neříkala. Vrtalo mi to hlavou a zkoušela jsem je nabádat, abychom se vrátili. Všichni však říkali, že jsem zbabělá atd.
Tak jsme šli teda dál, já měla velice nepříjemný pocit. Prošli jsme hřbitovem a začal se před námi objevovat ten podivný barák. Jen jsem se modlila, abychom se co nejrychleji vrátili zpátky. Začalo mi být velice nepříjemné chladno a začal se mě zmocňovat neuvěřitelný strach. Chlapi řekli, že se půjdou podívat dovnitř, tak jsem zůstala, i když nerada, radši venku a procházela se kolem domu.
Asi po pěti minutách čekání jsem se začala celá klepat. Vzala jsem všechny své síly a odvahu a vešla dovnitř. Najednou jsem uslyšela lidský dvouhlas, jakoby se někdo hádal, byla to žena a muž a jelikože se mnou šli jen muži, tak jsem se zaposlouchala, nebylo moc rozumnět, ale jednu větu jsem slyšela - ,,Stejně se najde jedna soba, která přijde na to, kdo mě zabil"!
Začali mi téct slzy po tváři a myslela jsem, že se skácím k zemi. Po těch mých chlapech ani stopy, šla jsem nahoru do patra, otočila se směrem doleva a uviděla ženu s nožem v ruce, který byl pokryt krví. Strašně jsem se vyděsila, obrátila se a běžela po schodech dolů, avšak asi na třetím schodu mi podklouzla noha a já padala dolů...
Ráno jsem se vzbudila před domem. Nevěděla jsem, jak jsem se tam dostala, kde je můj manžel a ostatní, jen jsem začala plakat. Asi hodinu jsem seděla na místě a jen brečela. Najednou se zpoza baráku vynořili ,,moji kluci" celí vyděšení, co se mnou je. Tak jsem jim hned vynadala, kde byli a jenom se na mě tak udiveně koukli a z mého muže vypadlo, že se zhruba po 5 minutách vrátili, ale já jsem nikde nebyla. Byla jsem udivena a řekla jim svou verzi. Všem to připadalo divné, tak jsme obešli barák a za barákem na kameni byla krev. Když jsem si sáhla na hlavu, tak jsem vzádu měla odřený týl... musela to být má krev.
Pak jsem si uvědomila, že jestli se to všechno nestalo, tak jsem asi upadla, když jsem netrpělivě chodila a čekala na ně a tohle všechno se mi jen nezdálo. Ale jakto, že mě nenašli?

Nevím, co se tu noc stalo, avšak stále mi to vrtá hlavou.

Už nikdy jsem se k tomu domu nepřiblížila!

Vydáno:   22. 5. 2006

Přečetlo:  3529 čtenářů
Autor (vložil): Veronika

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ To Veronika
26. 05. 2006 11:53
Fraser
¤ xxx
25. 05. 2006 22:09
veronika
¤ wau
25. 05. 2006 11:51
petra
¤ ?aríee
25. 05. 2006 11:16
?aríee
¤ Veronika
23. 05. 2006 21:50
Fraser
¤ ano
23. 05. 2006 21:07
veronika
¤ pravda?
23. 05. 2006 18:07
Michal