• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Ahoj. Možná nebudete věřit, ale už se stalo tolik záhad, tak ani já nejsem výjimkou.

Jsem z Prahy a před 4mi měsíci mi zemřel bratranec, kterého jsem měla hrozně ráda. Nikdy jsme se nepohádali. Každý den jsem na něj myslela. Každou noc... takové mrazení... a brečela jsem.
Po 5ti dnech večer, když jsem se zase rozbrečela při vzpomínkách, co jsem s ním prováděla za vylomeniny, zase hrozné mrazení! Po 2 hodinách jsem stěží usnula.
Najednou mně probudil šramot! Stuhla jsem tím mrazem a chladem. Otevřela jsem oči a v nohách mi někdo stál. Nějaká šedočerná postava. Nemohla jsem zpestřit. Jen se mi zdálo, že ta postava musela být ohromně velká. Stála mi v nohách, skláněla se nade mnou a jen jsem poznala, že ten duch pláče.
Snažila jsem se psychicky uklidnit a najednou jsem to poznala... Byl to můj BRATRANEC!!! A brečel. Já vyjekla, on se mi ztratil, mrazení přestalo a podívala jsem se na hodiny. Přesně 24:26 hodin. Tu noc jsem už neusnula. Mamince jsem to neřekla... zatím.

Následující noc:

Šla jsem docela s hrůzou spát a najednou mě probudil ten samý šramot jako včera. Opět jsem otevřela oči a nade mnou se opět skláněl ten samý duch jako včera. Ale tentokrát z boku. A po chvíli jsem zjistila, že se radostně usmívá.
Já jsem se zprvu lekla, ale pak jsem se zeptala: "Jsi to ty, Radku?" A on dokonce přikývl a najednou se ztratil. Mně se nahrnuly slzy do očí. Ještě jsem se stačila podívat na hodiny. 24:26, jako včera.
Pak jsem se tak hlasitě a silně rozbrečela, že mojí maminku to jistě vzbudilo a já jí to všecko řekla. Máti mi odpověděla, že se mi to určitě zdálo, ale já PŘÍSAHÁM, že se mi to nezdálo.

Dále jsem máti raději nic neříkala.
Dnes prožívám jen to mrazení, ale Radek se mi už nezjevuje.