• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Symboly a znamení -

Včera, tedy 5. 6. 06 jsem měl narozeniny (31). Od rána, co jsem vstal, mě hrozně bolelo břicho - ne žaludek, ale břicho (oslava v předchozích dnech nebyla žádná, tedy žádné možné příčiny z alkoholu atd.)
Bolest byla taková, že mě žena musela odvést na poštu, která je kousek od babičky a při zpáteční cestě jsem měl nutkání se tam zastavit, ale v 8 hodin ráno jsem ji nechtěl budit, což byla asi osudová chyba a já se za to budu nenávidět do konce života.
Nicméně, žena mě ještě odvezla do práce, protože bych sám nedošel. Břicho mě bolelo, jen když jsem vstal, ale pokud jsem seděl, žádné bolesti nebyly - ty bolesti byly takové jiné, zvláštní, nevím, jak to popsat (zácpu, ani zaražené větry jsem neměl). Bolesti i po požití prášku na sklidnění žaludku (jak jsem říkal, žaludek mě nebolel) mě stále obtěžovaly. Zhruba to přestalo mezi 10-11 hodinou.

V neděli jsem s dětma navštívil babičku (84), vlastně je to člověk, který mě vychoval od mého narození a za to, co jsem a jak se chovám, jsem vděčný právě babičce. Tedy, když se to vezme kolem a kolem, považuji ji za svoji mámu, protože moje biologická... to je jedno, nestýkáme se už přes rok.
Byla vždy veselá, s dětma si pohrála a když jsem si pak večer pro děti přijel, tak mluvila o tom, že už chce umřít a vzpomínala na dědu a její sourozence atd.
Každopádně jsme odešli domů a co bylo ráno, už znáte. Když jsem přišel domů, volala teta, že se nemůže dovolat a že ani neotvírá, když tam za ní byla. Tak jsem sedl do auta a jel k babičce, protože mám klíče... s klidem, který mě překvapil a jistinou toho, že babička už tu není...
Ano, bylo to tak, babička už tu mezi námi nebyla. Našel jsem její bezvládné tělo vedle postele - další detaily vynechám.
Nevím proč, ale byl jsem naprosto v klidu, ani kapka slzy, nic... jen nějakej takovej klid v duši, že už je dobře. Zavolal jsem sanitku. Během dvou hodin, které trvaly jako dvě minuty, žádný stesk, žádná bolest, prostě nic... asi jsem zlej člověk a zasloužím si to...

Proč to vše říkám?
Dávala mi babička znamení bolesti břicha, abych ji pomohl?
Že mě volala?
( Pitva mi dá odpověd na čas úmrtí, ovšem chci to vůbec vědět? )