• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

    Ráda bych se s Vámi podělila o nezapomenutelný zážitek z letošních prázdnin. Zažila jsem v životě už docela dost věcí, co mě donutily přemýšlet nad tím, že vše není takové jak se býti zdá, a často mě z toho mrazilo, ale tenhle zážitek snad předčí všechny minulé. I když je to už více než pár měsíců, přesto na to nemůžu zapomenout a občas z toho mívám noční můry.

    Byla jsem na prázdninách u tety, nádherná příroda, pohoda, krásné počasí stvořené na výlet. Sjezdila jsem na kole co se dalo a zabloudila jsem i na malý romantický hřbitůvek v zapadlé slezké vesničče, procházela jsem se mezi starými náhrobky, četla nápisy na rozpadajících se náhrobcích. Před očima se mi skládaly příběhy dob dávno minulých, tragické osudy, střípky lidských osudů.

    Jeden náhrobek mě opravdu zaujal. Byly zde pohřbeni tři bratři, kteří všichni zemřeli v mladém věku přibližně 20-25let, v rozmezí dvou let po sobě. Byly zde i jejich vybledlé fotografie, bolest zmařených mladých životů a osamělých rodičů, kteří zde byli rovněž pohřbeni jako velmi staří, jako by z toho náhrobku přímo sálala.

    Rozhodla jsem se, že se pokusím zjistit, co se v této rodině odehrálo, jaký příběh se za tím skrývá. A protože jsem hlava děravá, nafotila jsem několik snímků náhrobku s daty a jmény, abych je nezapomněla.

    Pak jsem se vydala na cestu k domovu a hned jsem se tety vyptala, jestli náhodou něco o této rodině neví. Bohužel tak daleko její pamět nesahala, tak jsem pátrání odložila na později, že vyrazím po starousedlících nebo na obecní úřad a budu se pídit dál.

    Do večera jsem vše vypustila z hlavy a uklidila se do malé podkrovní světničky, kterou jsem měla sama pro sebe, zkontrolovala jsem telefon, zda nemám zmeškané hovory, přepnula do úsporného režimu a po chvíli romantického čtení jsem tvrdě usnula.

    Uprostřed noci mě probudil zvláštní a naprosto realistický pocit, že mi něco vyskočilo do nohou postele. Bylo to přesně jako by mi na peřinu skočila kočka a začala si přešlapovat a dělat pelíšek, mozek mi začal pracovat na plné obrátky. Věděla jsem, že dveře jsou zavřené, teta,žádné domácí zvíře nemá. Najednou přešlapování začalo nabývat na síle, celá peřina začala neuvěřitelně těžknout, jakoby na mě naléhal stokilový chlap, přepadl mě strašlivý pocit hrůzy, jakoby mi něco začalo utahovat peřinu kolem těla, cítila jsem ledový chlad a měla jsem pocit, že mě chce něco udusit. Nedokázala jsem se pohnout, bála jsem se otevřít oči, naprostá panika mě ochromila. Napadla mě jediná myšlenka, nejdřív potichu a čím dál víc nahlas jsem se začala modlit Otčenáš, pořád dokola, když už jsem se slyšela jak skoro křičím, tlak začal polevovat, tíha začla couvat zpět do nohou postele, jako když se stahuje mlha a s ní i chlad a než jsem doříkala modlidbu asi potřetí, bylo to pryč.

    Okamžitě jsem se natáhla a sáhla po lampičce, pokoj byl prázdný, nikde ani známka jakékoliv cizí přítomnosti, klid, ticho.. Posadila jsem se a když jsem dokázala znova jakžtaž začít normálně dýchat a uvažovat, sáhla jsem po mobilu, abych se podívala kolik je hodin. Už když jsem po něm sáhla, překvapilo mě, že je display rozsvícený ač jsem přesně věděla, že to není možné, že byl vypnutý a když jsem se na něj podívala srdce se mi zastavilo. Nejen, že opravdu svítil, ale místo obrazovky úsporného režimu na něm svítila otevřená fotka onoho náhrobku se jmény tří bratrů, který jsem toho odpoledne vyfotila.. Nechápala jsem. Pro zobrazení je nutno zadat několi úkonů, několik potvrzení než se obrázek načte a já bytostně věděla, že nic takového se nestalo. Okamžitě jsem mobil vypnula, byly tři hodiny ráno, usnula jsem až po dlouhé době.. Hned ráno jsem veškeré fotografie pořízené na hřbitově vymazala, v duchu požádala zemřelé o odpuštění a klid jejich duší a snažila se na vše zapomenout.

    Bohužel se mi to zatím nepodařilo.

    Nikdy jsem nepřišla na to, co měl tento zážitek znamenat, co mi měl říct nebo naznačit, jen vím, že jsou asi jisté věci, které by nám nezůčastněným měly zůstat tabu, možná si oni nepřejí abychom byť myšlenkami rušili jejich klid, možná existují cesty které se nesmí nikdy propojit. Kdoví. Každopádně já už nikdy nechci nic podobného prožít a dodnes mám občas pocit, že to něco z té hrozné letní noci vě mě zůstalo dodnes..