Články

ano, máš pravdu, i to je jedna z možností jak k danému tématu přistupovat. Proč ne. Myslím si, že velká většina lidí miluje ostatní své bližní jako sama sebe. Pokud mohu mluvit sama za sebe, přiznám se, že mě děsí představa neustáleho zrozování a umírání, mnoha životů bez konce, pořád dokola. Myslím si, že můžeme i toto kolo zastavit a vystoupit z koloběhu reinkarnace.

...už mě to nebaví, už nehraji? Nebylo by to potom o znechucení a lhostejnosti? Jsme tu, abychom se naučili milovat bližního svého, jako sebe sama. Takže možná spíš - mám tě rád takového, jaký jsi :)

Rovněž jsem četla knihu od Edgara C. Myslím si, že hodně pomohl svým osobním výkladem lidem v nouzi a jeho pomoc byla opravdu jediněčná. Připojuji se svým zamyšlením k danému tématu. Také si kladu otázku jaký smysl má lidská existence a kam náš život spěje. Odkud jsme přišli, kam půjdeme, jak nabýváme zkušenosti a k čemu jsou nám dobré. Myslím si a není to v současnosti žádná novinka, že nejsme tady poprvé. Toto neodporuje ani vědeckému poznání. Mám na mysli zákon o zachování energie. Jen se mi nelíbí ten fakt, který často někteří autoří opakuji, že karma je jakási forma odplaty za minulé skutky.Připomíná mi to starozákonní oko za oko, zub za zub. Myslím si , že karma je mnohem složitější předivo vzájemných vztahů a jejich nuancí a ke karmickému vyrovnání nedochází hned v tom dalším životě. Pro mou uvahu hovoří ten fakt, že vidíme kolem sebe vztahy a jednání, které hned nenachází odplatu a očekáváné vyrovnání. Že k tomu musí oba aktéři teprve dozrát. Neboť to co se v minulosti stalo se odehrálo v jiných tělech a za jiných okolností než doposud. Jaký by měl význam ten fakt, že by se účastník děje dozvěděl například na základě regrese, že tomu či onomu něco provedl, proto se mu nyní nedaří? Ta druhá strana se z minula na nic přece nepamatuje! Jaký by pak měl smysl se snažit danou věc odčinit, když k tomu ještě nenastaly vhodné podmínky? A tak oba aktéři se spolu musí znova a znova zrozovat společeně v různém vzájemném postavení, kdy jeden činí jednomu to a druhý zase ono. A nikde nemáme záruku kdy to vůbec skončí? Až si to uvědomí oba? A jak mají své vztahy vyrovnat, aby už nedocházelo k působení sil, které je znovu a znovu svádějí dohromady? Je třeba napřít vůli tak, aby tuto hru spolu už nehráli.Jako v člověče nezlob se, kdy oba hráči již unavení řeknou: už mě to nebaví, už nehraji. A v té chvíli dojde k rozzuzlení jejich vztahu a karma je vyrovnána a nová nevzniká.Je to nesmírně těžké, neboť kdo má tuto nadlidskou vůli aby nehrál znovu?Kdo má nadlidskou vůli aby nechtěl znova vyhrát? Vždy´t teď se mi to už musí podařit? Takových jedinců je málo. Neboť práce na sobě je nudná a klopotná. Nebot´musíme nejprve poznat sami sebe a to jak funguje naše mysl a pak můžeme přestat tuto hru hrát.