Články

Myslím že osudy jiných prožívají nejen spisovatelé, ale i herci a další tvůrci příběhů. Prostě to potřebují dělat. Je jasné, že nelze pořád žít jen tímhle.
Dokud jsi mladá a máš dost energie, je fajn. Ale když tě začne zmáhat zaměstnání, domácí práce, a někdy od tebe i rodina žádá víc, než kolik máš sil, přítom bojuješ se zdravotními potížemi, běháš po doktorech a snažíš se, aby zaměstnavatel viděl, že i přes své současné zdravotní potíže se mu vyplatíš... pak je dobrý každý způsob odreagování. Něco podobného, co píšeš, jsem si před pěti, deseti lety myslela taky :-D

Podľa mňa to dobré je, vcítiť sa do situácie druhého, ale zasa tomu moc nepodľahnúť. Vrátiť sa späť do svojho stavu je prvoradé.

Není dobrý prožívat osudy druhých, byť vymyšlených lidí. Realita je dost plastická na to, aby se přizpůsobila tomu o čem přemýšlíš a co si představuješ.

Lenže hrdinka si neporadí nijako. Miesto nej si radíš ty..autor.

Máš pravdu, je méně komplikované psát humorné příběhy. Nejsem sebetrapič, ale někdy asi člověk cosi specifického potřebuje prožít. Kamarádka si přála "lehkou duchařinku s nějakou romantikou". Jenže brzy mi postavy příběhu začaly jednat po svém, a najednou tu mám ublížení druhému člověku, které lze těžko doložit a potrestat světskými zákony (to, čemu se lidově říká "sviňárna"). Tohle mi dělá zle. No ale jak se pak hrdinka příběhu začala vymotávat z trablů současných i ze zátěží minulosti, to byla paráda, ta cesta nahoru! Nechala jsem před ní dobrou perspektivu, záleží, jak si poradí - a pro tenhle pocit to píšu.

Nemusí to být vždycky strach, co nás vybičuje (tu přestavu při telepatickém pokusu jsem použila náhodou, volně inspirována kterýmsi dobrodružným historickým románem). Obecně o telepatii nevím prakticky nic, ale přinejmenším v mé zkušenosti jsou podobné věci (např. imaginace nebo autosugesce cílená k tomu, aby člověk něco zvládl nebo se zlepšil zdravotně) vždycky spojené se silnými emocemi. Vůle to řídí - částečně, ale ta energie je z emocí. Ale může to být různé u různých lidí.

Myslela jsem si, že telepatie spíše souvisí s vůlí, než s emocemi. Proč zrovna strach by nám měl pomoci se soustředit a dát nám sílu k přenesu myšlenky?

Silný môže byť, to je jasné, ale nebude ani zďaleka taký ako ten skutočný. Ten skutočný je podľa mňa fakt že nepopísateľný. Strašný, takmer neznesiteľný.

Tiež si myslím, že je lepšie a príjemnejšie písať a vlastne aj čítať pekné veci, ako nejaké strašné :D Dobre robíš, že radšej tie humorné ... :D

Je mi jasné, že tak silný strach jako ve skutečnosti při té představě není. Ale chtěla jsem říct, že může být silný dost.
Většinou se vyhýbám drastickým filmům, a když mě občas chytne literární tvoření a píšu příběh, nemůžu psát nic drastického nebo moc tvrdého, hororového... Prožívám to s těmi postavami a je mi natolik zle, že to prostě nejde. Vypnu počítač, jdu se projít, ale všechno vidím takové divné a mám depku z osudu někoho, koho jsem právě stvořila. (Proto radši píšu humorné příběhy :-D )
Tedy: v představě to určitě není tak silný pocit jako ve skutečnosti, ale dost silný, aby vyvolal silné emoce.
Je to asi hodně individuální, někdo je silný v logice, někdo má šikovné ruce, někdo silnou představivost (a ty první dvě věci jsou v praxi mnohem užitečnější :-D ).

Predstaviť si viem aj ja toho pod šibenicou, ale neviem si navodiť dojem, ten strach o toho človeka - pretože to nezažívam. Keby mali obesiť môjho naj kamaráta, určite by som sa cítil inak.

Pokus s telepatií jsem si nevymyslela. Spočítat jako Houba to neumím, ale představit si člověka pod šibenicí, to je otázka představivosti. V kině mi třeba začne být zima a oblékám si svetr, když ve filmu sněží :-D. Při četbě Merleho románu Malevil, u scény po dopadu vodíkové bomby, mi dokonce na moment asi vypadlo srdce z rytmu, udělalo se mi šoufl a musela jsem chvíli ležet na zemi s nohama opřenýma o křeslo - autotransfúze. Někdy je ta představivost fajn, někdy míň. Ale představit si člověka pod šibenicí, když jsem to viděla tolikrát ve filmu nebo četla v knížce... fakt snadno.

Myslím si, že skúšať si navodiť dojem niekoho pod šibenicou, keď som v pohode na verande s kamošom, je dosť obtiažne.
U nás sa stávali už väčšie náhody. Keď sme hrali Dračí Doupě ako chalani a ja som ako Pán Jaskyne hodil za príšeru 3 šesťky na útok, hráč aby prežil mal hodiť tiež aspoň 3. Strašne si želal a hodil ich dokonca 5 :DD

Telepatia? Nie. Proste totálne šťastie. Taká šanca to vychádza 6 na piatu tuším. Pravdepodobnosť 1:7776 :D

A co říkáš na rheiu a její pokus?
Myslíš, že to byla náhoda? Nebo si to podle tebe vymyslela?
1:729 - to už by byla dobrá haluz :-) Nebo jsem to špatně spočítal?

Ale vždyť říkám, že to při testech funguje :-) Třeba s tou telepatií se dělaly výzkumy a fungovalo to. Jenom se nepodařilo přijít na to jak.
Četl jsem o nějakých výzkumech v jedné knize zabývající se elektronikou a okrajově bionikou. Je to už starší kniha, takže tam byly popsané pokusy, které se dělaly v sovětském svazu a fungovalo jim to. Sice ne úplně spolehlivě, ale s vysokou úspěšností. Nemám důvod tomu nevěřit, když jsem to sám zažil.
Neodsuzuj to předčasně. Myslím, že by se i nějaké vědecké práce na tohle téma našly.
Stejně jako o astrálním cestování - kdysi jsem ti posílal jména vědců a názvy univerzit na kterých působili.
Nebude toho moc - je těžké získat grant na něco kontroverzního a navíc těžko zpeněžitelného.

Škoda, že toto nefunguje pri testoch :DD

Dobrý pokus. Pravděpodobnost, že bys to šestkrát za sebou uhodla náhodně je 1:729 pokud se nemýlím :-)
Já myslím, že pokusy v laboratoři ani moc neselhávají. Některé výzkumy které se dělaly s telepatií byly hodně přesvědčivé. Jenom se prostě nepodařilo přijít na to, jak to funguje.
Myslím, že pokud tyhle pokusy selhávají - např. s těmi proutkaři, tak je to spíš tím, že s proutkem hledá spousta lidí, ale jenom málo kdo i nachází :-D
Navíc nervozita taky může udělat svoje.

No ta sugesce je u oboustrannýho posílání možná. Mám ale i pár zajímavých zážitků :-) :-D Když jsem to zkoušel snad úplně poprví s kamarádem, tak on seděl nic neříkal a tvářil se soustředěně, tak jsem si myslel, že už posílá, tak jsem mu posílal taky. Pak jsem přemýšlel, že by to bylo ono? Pak se zvednul sednul si blíž chvíli jsem zase přemýšlel, jestli to je nebo není ono a pak jsem cítil silnou změnu, prostě jako by skokově ve mě zmenila nálada :-D To byl rozdíl který jsem nemohl přehlídnout. :-) Jiný kamarád, který seděl asi pět metrů opodál a jen tak se rozhlížel po lese to taky zaregistroval :-) Tamto před tím byly jen sugesce. Potom povídal, že před posíláním prováděl v sobě "očistu" odstranil ze sebe energetický bordel, který by blokoval spojení a který by se na mě mohl přenést. A teprve pak začal s posíláním :-)

Mohu potvrdit tvou zkušenost s telepatií a něco mi to připomnělo. Před lety jsme s kamarádkou zkoušely při pohledu z očí do očí přenést obrazec: kolečko, čtverec nebo trojúhelník. Celkem 6 pokusů. V každém směru 3.
Vyšlo všech šest. Kamarádka ode mě četla obrazce snadno, já od ní s pocitem nejistoty. Kamarádka byla totiž v rekonvalescenci po nemoci. Já jsem naopak do svého "vysílání“ vložila všechnu sílu. Představila jsem si, že kamarádka stojí pod šibenicí a může jí zachránit život, jen když řekne ten správný obrazec. Byla jsem pak hodně vyčerpaná.
Stejně jako tvá sestra jsem pak už nikdy tohle nezkoušela. Něco v hlavě mi totiž řeklo: „Teď ses přesvědčila, že to jde. Ale tohle umění není pro zábavu, takže odteď ho používej, jen když půjde o něco fakt důležitého.“
Nemohl by tenhle imperativ být důvod, proč pokusy v laboratoři např. s proutkařením nebo s telepatií často selhávají, zatímco v reálu to funguje?

S tou spoluprácí to asi bude pravda. Na druhou stranu, když protistrana ví, že má zrovna příjmat energii, tak si podle mě ledacos vsugeruje.
Ale zkusit by to bylo fajn. Icq: 462892562. Teď tam asi moc nebudu a experimenty bych taky nechal spíš na jindy. Teď se budu intenzivně učit do školy. Ale časem bych to vyzkoušel.

Nezkoušel, byl jsem unavený. Jednosměrný posílání lze udělat, ale když protistrana spolupracuje, tak to má mnohem větší grády a jde to snáz. Když tak bych se nějak dohodl trošku podrobněji např. přes icq, skype, nebo jabber :-)

Tak co? Zkoušel jsi to?

Tak zkusme to :-) Příhodu ti věřím. Nepotřebuju důkaz. Jenom bych to chtěl zažít.
Chápu, že líp se ti asi přenáší energie nějaké fajné holce :-D To já bohužel nejsem no :-) Možná v příštím životě :-D

telepatie... no co jsem to pozoroval tak nejlíp se to dařilo tak nějak spontánně samovolně. Ikdyž je pravda, že znám jednoho chlapíka, který to zvládal na jistotu :-)

Můžeme zkusit přenos energie, ale žádný výsledky nemůžu zaručit. Někdy to funguje a někdy ne :-D :-)

Nechtěl bys mi jakožto experiment poslat energii? :-)
Zajímalo by mě, jestli bych něco poznal.

Přenos energie na dálku jsem nikdy vědomě nezkoušel. Ale pokoušel jsem se kdysi o telepatii. Možná jsem to tady už psal.
Byl to čistě experiment. Já jsem byl "vysílač" a sestra "přijímač". Bral jsem to vážně a snažil jsem se a povedlo se nám to na první pokus (přenos vizualizovaného obrazu) a bylo to hodně přesvědčivé. Nebylo to tehdy žádné tipování, zakončené otazníkem, ale jistota. Bylo to dávno a trochu nás to tehdy vyděsilo :-D Tak pak už to ségra nechtěla zkoušet. Myslím, že po nějaké delší době (roky) jsme to zkoušeli znova, ale nešlo to.

Zajímavé je, že u telepatie se dělaly experimenty a na spolehlivost telepatického přenosu neměla vliv vzdálenost ani elektromagnetické stínění. Myslím, že to není žádný přenos podobný radiovým vlnám.

Moje teorie je ta, že telepatie je prostě jenom taková iluze založená na pocitu oddělenosti "vysílače" od "přijímače". Je to podle mě prostě "přenos" zkrz kolektivní vědomí kterého jsme všichni součástí i když si to moc neuvědomujeme.

JJ Pravda pravdoucí. Zkoušel jsem to při léčení a funguje to. A dá se to použít i v případě talismanů. Prostě tam pro druhého "nahraješ" třeba dobrou náladu, sílu atd.

jeste vam reknu co se me stalo.Protoze to je tema o energii o ktere se tu bavime,tak to sem napisi.Jedna moje pritelkyne se kterou jsem se seznamila pres internet me pozadala jestli bych se nespojila s jeji dcerou ktera byla zavrazdena.Mimo jine,me ta dcera zdelila ze ma jeji maminka doma zelene kaminky co se prodavaji na Macose(Moravsky kras)a ze je ma nosit u sebe.Tak jsem to hned te jeji mamince napsala a ta se moc divila jak jsem to vedela a ze zrovna zelene,kdyz ty kaminky mivaji moc barev.Jenze ja jsem je videla v telepatickem prenosu od jeji dcery a ta je nabila energii,protoze jeji maminka byla dost nemocna a tedy tu energii potrebovala.Kdyz ta pani ty kaminky nosila u sebe i vysledky u lekare byly obdivuhodne vyborne.Obe jsme se divily ze to funguje a byly jsme s toho spokojeny.Jenze ji to pomohlo na nejakou dobu a pak asi po dvouch letech zemrela,ale byla presvedcena o tom ze jeji dcera zije a neni tedy konec vseho kdyz tady zemrela.
Tim chci rict,ze se da energie taky nabit do urcitych veci.

rheia má pravdu, opravdu stačí si to jen představit. Ale není nad to si k tomu stromu sednout a poslouchat.

A to co píše gari, o tom žití v přítomnosti je sice hezké, ale copak to jde v dnešní uspěchané době.
Dovedu si představit, že když budu žít někde v podhůří a budu si piplat nějaké to políčko a obhospodařovat pár zvířat, že budu mít radost z okamžiku. Ale v přeplněné MHD mi může udělat radost, jen na mne tlačící se pěkná ženská :-)

Vím o čem píšeš. Sice nevím proč, ale ten přenos funguje. U mně teda jen přenos emocí. Cítím ,že je ten na druhé straně šťastný, nebo nešťastný. Ale častěji se ke mně dostávají ty negativní emoce.
A když funguje todle, určitě jsme schopní, alespoň někteří z nás, komunikovat na dálku.

Jesli mas dobrou predstavivost, nemusis ani cekat na prilezitost, kdy lze strom obejmout v realu bez nezadoucich svedku. V realu je to samozrejme lepsi, ale funguje i predstava. Az budes v klidu, uvolni se, muzes (ale nemusis) si pustit nejakou relaxacni muziku, a predstav si strom. Ve stavu jako kdyz usinas se s nim muzes obejmout, poslouchat sumeni vetru v korune, ohmatat jeho kuru, citit jeho vuni... Prochazej si detaily jeden po druhem a treba se ti podari krasna barevna posilujici vize. Vyhodou predstavy oproti realite je to, ze v predstave se muzes sama stat stromem, kvetinou, ptakem a letat, tam muzes vsechno.

jde to i bez představení si obličeje toho člověka, ale s ním by to mělo jít líp. Já jsem napojení formulovat tak, že ta osoba je zde v těsný blízkosti a představil jsem si ji z větší části ve formě energie. Napojení na tu konkrétní osobu jsem formuloval tak, že to je "ta se kterou jsem si psal" a vzpomínal jsem na ten rozhovor.
Myslím, že to funguje jako telepatie, ale není to telepatie. Tohle je jednodušší. Ta energie je víc hmotnější než myšlenky a proto se dál líp cítit. Přenos myšlenek jsme zkoušeli taky, ale to bylo neúspěšný. Když jsem ale měl špatný svědomí tak to poznala okamžitě! :-D Jenže to nebyla myšlenka, ale emoce. Nemohla proto přečíst proč mám to špatný svědomí.

Čo sa týa prenosu myšlienky, povedzme presnejšie informácie na diaľku, niečo ako telepatia, tak toto skutočne v prírode existuje. Už som to tu raz písal, jedným z nich sú žraloky, ktoré vysielajú elektromagnetické vlny a nimi sa dorozumievajú. Letia prakticky rýchlosťou svetla a my by sme mohli hovoriť o telepatii.

Tok informácií môže skutočne prebiehať veľmi zvláštnymi spôsobmi. Predstavme si dvoch ľudí, dve dievčatká, medzi ktorými je sklo. Pevný materiál, ktorý ich naprosto oddeľuje, aj zvukotesne.
- Napriek tomu môže jedno dievča napísať na papier otázku, placnúť ten papierik na sklo a tá druhá ho prečíta. Povedzme, že sa jej opýta: "ideš dnes von?".
Druhá pokrúti hlavou, že áno. V TOMTO momente však došlo ku tečeniu informácie vlnami.
Prvé dievča, ktoré videlo pokrútenie hlavy vie, že dnes večer pôjdu von a táto informácia jej prišla svetlom vlnovej povahy, určitej frekvencie - viditeľné spektrum.

To znamená, že prenos informácií mimo reči zvukov, iba svetlom, je natoľko zvláštny, že ja sám doteraz tomu nemôžem uveriť..ako je to možné? A čo je to vôbec svetlo? Alebo čo je to vlna? Nechápem...

Najpodivnejšie je, keď vyšlete elektróny cez jeden prúžok a tento elektrón vám dopadne na dve miesta. Vystrelíte ich tisíce a elektróny nedopadajú na jedno miesto, ale utovria pásy.

Pásy, ktoré neukazujú dopady elektrónov na náhodné miesta, ale dopady PRAVDEPODOBNÝCH miest letiacich elektrónov. To znamená, že MY TOtááááálne narozumieme hmote.

My ani nevieme čo je to elektrón, pole, čo tvorí jadro? A prečo gravitačné pole priťahuje, keď Zem opúšťa smerom von??? Nevieme.

Takže ja tento prenos informácie aj inými spôsobmi vôbec nezavrhujem, u mňa je to stále otvorená téma.

22. 05. 2012 22:41

Cítit to mohla, to možné je. Ale je škoda, že se té energii úplně neotevřela, protože to by se děly jiné věci. Nebo to mám možná jen já.

je to zajimave jak pises o tech holkach,ja ti verim,tohle vse je normalni,ovsem Gariase nepresvedcis..ten potrebuje vse na papiru s razitkem,ale jinak je to chytry chlap,my uz jsme si tady na nej zvykli.Taky jsem musela od nej jen tak prejit,ze si vymyslim.
Tyhle nalady se daji posilat myslenkama na dalku o ktere se mam ani nezdalo.Kdyz to ovladas,tak staci si predstavit jen oblicej toho cloveka a je to vychlejsi nez email.Mozna ,ze to ma taky neco s telepatii.Ze?

Viem o čom píšeš - v knihe "Základy experimentálnej psychológie" (tuším tak presne sa volá) písal o podobných javoch Břetislav Kafka.

Javy, ktoré opisuješ v poslednom odstavci v príspevku 22. 05. 2012 22:41 skúmali prof. Kahuda, Rejdák a ďalší. Senzibilní ľudia, s ktorými experimentovali, dokázali ovplyvniť svojou energiou klíčivosť a rast rastlín, rast kryštálov, mikroorganizmov,...
Budem musieť prezrieť domáci archív a napísať nejaké články k tomuto, aby som skeptikov presvedčil, ako to s tými energiami je. :-))
S pozdravom LuP

S tím žitím přítomností souhlasím.
S tím druhým... to nebude změna tlaku ;-) Ale přesvědčovat nikoho nebudu :-)

"Takže aura je podľa mňa čistý výplod fantázie." - to sa mýliš. Aura existuje okolo každého živého organizmu - človek, zviera, rastlina. To je dokázané fotografickým spôsobom aj meracími aparatúrami.

Nepredstavuj si to nijako nepochopiteľne. Každý živý organizmus vydáva elektromagnetické žiarenie charakteristických parametrov. Táto energia interaguje s okolitým prostredím - vzduchom - a vytvára okolo organizmu "obálku", ktorú nazývame aura. Aura je "viditeľná" v oblasti infračerveného žiarenia a je merateľná prístrojmi. Niektorí ľudia majú schopnosť auru vidieť.

Takže žiaden výplod fantázie. Stačí na vysvetlenie?
S pozdravom LuP

To čo opisuješ o tom dievčati môže byť zmena tlaku, zmena ktorá onedlho spôsobí zmenu počasia. V takom čase je veľa ľudí na to citlivých a nevyspia sa dobre. Podľa mňa je to prirodzený jav.

To čo je prezentované bez dôkazu, môže byť bez dôkazu odmietané. (povedal Hristopher Hitchens) a je súhlasím :D Nemám záujem nič vyvracať, keď aura nebola ani preukázaná.

Problém je v tom, že strašne veľa ľudí začne žiť až pri nejakých udalostiach. Napríklad babka má skepsu a začne žiť až keď prídu milované vnúčatá. Veriaci žije naplno až po spovedi, keď má pocit duševnej čistoty. Spevák žije s pocitom spokojnosti po úspešnom turné. Autor po dokončení knihy.
Čo chcem povedať je, že ľudia stále žijú najviac pre tú budúcnosť. AVŠAk žije sa prítomnoť. Práve prítomnosť je náš život! A teda ten pocit u stromu by mal byť žitý stále. A v tej prírode si len uvoľniť mysel, nerozjímať že ako je odrazu na svete lásky. Ak toto niekto spraví urobí iba to, že pri tom strome si viac AKTIVUJE chemické procesy v mozgu, ktoré mu odrazu dávajú lásku.
Dobro srdca musí pracovať stále ! :D

Máš nějaký důkazy, který jednoznačně vyvrátí existenci aury? hmm? :-) :-D
No jinak ale souhlasím s tvýma posledníma dvěma řádkami.

Řekl bych, že jedním z důvodů proč jsou lidi štastní když někoho nebo něco milují, je ten že tak nějak zapomenou na sebe a přestávájí si utvářet svoje ego. Ego je myšlenkový koncept, který tvrdí co jsem a nejsem já. Blokuje prožitek toho, že jsem vším ve všem. Taky ti co milují mají v mysli pouze to co vyhodnotí jako žádoucí a protože se jim toho dostává tak jsou štastní. Spokojený je ten má splněný všechny potřeby, štastný je ten kdo si to uvědomuje, my sami si určujeme mnoho našich "potřeb". Vidíte ten paradox? Stačí zrušit všechnu žádostivost("potřeby") a uvědomit si že nám nic nechybí a jsme štastní. :-)

A ted ještě něco trochu jiného. Zkoušel jsem různě pracovat s energií. Jednou jsem se po internetu seznámil s jednou holkou a pak jsem se s ní rozloučil a šel spát, ale moc to nešlo, furt jsem na ní myslel a představoval jsem si, že jí objímám... až asi někdy v šest ráno jsem na chvíli usnul. Další den jsem si s ní psal a z rozhovoru vyplynulo, že se moc nevyspala. Napsal, jsem jí co jsem si představoval a ona odpověděla, že to cítila a nemohla kvůli tomu spát cca 5-6 hodin. (ta doba odpovídala) V době kdy jsem posílal jsem jí znal asi jen pár hodin, ani jsem nevěděl kde bydlí a jak vypadá. Nevěděla, že něco posílám, takže to nebyla autosugesce. Jestli si to vymyslela to nevím, ale věřím ji. Krom toho zkoušel jsem i posílání s jinýma lidma. Ta další kamarádka to taky cítila. Měla špatnou náladu a po skončení posílání měla výbornou náladu. Taky jsem si všiml, že se výrazným způsobem změnil k lepšímu její vztah ke mě. Bydlí cca 50km daleko a v životě jsem jí nepotkal osobně, takže chemie je vyloučená. Zkoušel jsem to několikrát, jednou to prý bylo tak silný, že na chvilku ztratila vědomí, ale prý se jí to moc líbilo. Taky jsem podle pocitu energie mohl poznat jaký má ke mě vztah. Poslal jsem jí energii a podle toho co se mi vrátilo jsem poznal jak je mi nakloněná. Taky jsem se jí na to pak přeptal a obvykle to sedělo. mohl bych pokračovat dál, ale pro ilustraci by to mohlo stačit...
Ze mého zkoušení vyplynulo, že jiné energie v člověku mění jeho náladu i osobnost. I strom je živý, klíčí ze semene, roste, umírá, přijímá látky a vylučuje.

me je to jasne,ja s prirodou moc dobre vychazim,a vsechny zviratka tady v okoli na me cekaji,horsi je az pojedu na prazdniny do CR,kdo da tem ptackum vodu to teda nevim.V posledni dobe dokonce za mnou chodi par divokych hrdlicek a sedi mi i na noze,ramenu..kazdy se jen divi...no jo,aji ta priroda vyciti kdo ji ma rad a najde si toho jedince sama.Je to tak?

Ať je to jak chce, je ale pravdou, že když člověk vypadne v blázince velkoměsta někam ven, do skal, do lesů, k divoké horské říčce a zaposlouchá se usliší, jak k němu příroda promlouvá, ale přezto, že jí neslyší jeho uši, jeho srdce tomu hlasu rozumí.
A čím déle je člověk v přírodě a čím míň toho s sebou má, tím víc je s přírodou spojený.

A stromy a květiny si lidé vybírají intuitivně. Když jde skupina lidí lesem a zastaví se k odpočinku, každý si podvědomně vybero to své. Někdo si sedne do mechu, jimý se opře o skálu, další si sedne na pařez a pár lidí se opře o statnou borovici.

Trochu iný pohľad na vec :D

To všetko čo píšete je pochopiteľné, hlavne v článku. Citový prejav človeka ku veciam okolo je dobre známy. Láska ku autám, obrazom, okoliu alebo aj tej prírode so stromami a kríkmi.

Avšak netvrdil by som, že láska je všade. Predstavte si ako práve padá strom na človeka, ktorý ho objímal a rozjímal sa pod ním. Bľup, zem povolila, a už sa lásky plný strom valí na toho chudáka, ktorý o pár sekúnd, v krásnom hrejivom pocite lásky ku stromu, zomrie :D. Priznávam, dosť kruté.

Avšak tá láska o ktorej tu hovoríte, nevychádza zo stromu, ani zo žiadnej aury. Ak by som uvažoval o nejakom poly okolo stromu, nejakej energii, tak tá je o dosť väčšia, pretože polia častíc stromu putujú všetkými smermi veľmi ďaleko. Takže aura je podľa mňa čistý výplod fantázie. Akási viera nevodiť dojem, že je tu energia okolo stromov napr.
Takto to ale nefunguje.

V skutočnosti ten pocit utvára naše ja, náš mozog. A aj keď pár ľudí spomínalo vynechať pri rozcítení rozum, analytické myslenie, JE TO PRÁVE rozum a práve analytické myslenie, ktoré si uvedomuje ten strom a to že mám nejakú lásku a že teda mám rád rôzne veci.

Okolo stromu teda nieje žiadna aura. To čo nám dáva energiu, hrejivý pocit, lásku, to vzniká v nás v mechanizme života. Okolie to podporuje, dokonca môže vytvárať, meniť, modifikovať, ale na konci majú lásku iba živé tvory.

Takže až budete pri tom strome, uvedommte si, že objímate iba hmotu a že tá láska je v nás už dávno pred príchodom k tomu stromu !!!
Práve teraz je v nás, práve v tomto okamihu disponujeme pocitmi, ktoré proste neskôr aktivujete pri nejakom strome.

Čo chcem povedať je, že ľudia sa snažia si navodiť nejaké krásne pocity až pri určitých udalostiach. Neuvedomujú si, že ten pocit dobra má byť univerzálny a stály. A nie budený iba pri nejakých aktoch.

Milá a vzdálená kolegyňko, netřeba čekat až sem do ČR. Každý objekt v přírodě (mám na mysli strom (-y),bylinky, kameny, zvířata, budovy, atd.... se s Vámi velice rád spojí, aniž by jste se jej musela dotýkat. Zcela postačí, když jej vnitřně oslovíte a započnete s nimi komunikovat tou formou, jaká je uváděna v článku. Jak uvádím, není třeba se jich dotýkat. Pouze se člověk může zastavit poblíž daného vyhlédnutého objektu a započíst s ním milý a hřejivý rozhovor. Opravdu, brzy pocítíte jeho náklonnost a ochotu předáti Vám plnou náruč energie, lásky a síly. Netřeba čekat až do ČR. Jenom si, prosím, nedělejte nějaké falešné iluze o naší zemi, jsou zde (tak jako i tam) lidé dobří a zlí, přejícní a nepřejícní, rovní i zákeřní a podrazáci, věřící i fanatikové svatější papeže, zkrátka směska lidí, kteří jsou všude. Přiznám upřímně, že bych velice těžce nesl, kdyby jste, na základě nějakých falešných představ a iluzí, zjistila, že je ČR ještě horší, než-li ta země, odkud jste přijela. Přeji hezký den. Zbyněk P.

ja taky souhlasim s ostatnima,je to fakt naadhera,stromy,priroda....ale bylo by lepsi aby nas pri tom objimani stromu radeji nikdo nevidel,to by bylo reci,kdyby obzvlast me videli zdejsi drbny,to bych jen slysela-" ta cizinka se totalne zblaznila"...takze tohle si radeji necham az do ceska,tam me par lidi snad pochopi...

pokouším s těmito energiemi pracovat nebo minimálně přírodu velmi blízce vnímat a čerpat z ní posílení.
Pane Zbyňku jsem velmi mile překvapena, že tento článek neshledáváte "tmářským". Hezký den přeju

Ano, překrásný čánek !!Již jak jej člověk čte, tak již vnímá onu krásnou přírodu i její sílu. Je vidět, že autor článku není žádným materialistickým rváčem, ale že je to velmi jemný a citlivý člověk. Děkuji. Přeji hezký den. Zbyněk P.