• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Kontakty se záhrobím -

Když přijde den, který jen osud zná s námi hrát...

Inspirovalo mě to, co píše Bohumila v jednom ze článků ( Duše se vracejí ) a jak jsem to alespoň, z jejího vysvětlování tuším Lucii pochopil, spojení s duší má minimálně dvě fáze.

Nejprve je třeba vůbec zaregistrovat přítomnost duše ve vašem okolí, pohybující se záclony, nějaké zvuky, vtíravý pocit něčí přítomnosti atd. Pak následuje pokusná fáze o navázání kontaktu, písemně, telepaticky a já bych možná dodal i přes mgf. pásek. I když musím připustit, že celý proces identifikace (který je pro komunikaci s dušemi, nezbytný) je u mgf. pásku dosti problematický, ne- li neproveditelný. Bohužel, já který jsem na podměty z „druhé strany“ citlivý asi jako kus dřeva, musím pokukovat po nějakých technických berličkách.

Důvod proč tohle píšu je, že i mně umřela maminka. Bojoval jsem o její život s nepřízní osudu a hloupostí nemocnice jako lev a na závěr prohrál jako spráskaný pes. Již před několika lety jsme nejednou s maminkou mluvili na téma „život po smrti, duše atd.“ a domluvili jsme se, že když zemře, dá mi nějakým způsobem z „druhé strany“ určitě vědět. Ona byla velký skeptik, na nějaké duchovno ani náhodou nevěřila, ale na té domluvě nespatřovala nic špatného (ani neproveditelného) a se shovívavým úsměvem souhlasila.

Upozorňoval jsem jí o existenci názoru, že pouze nejsilnější vztahy přetrvají i po smrti, a že duše zemřelých velmi rychle ztrácejí vazby na tento svět (je jim lhostejný), ale ona tehdy moje pochybnosti o síle našeho vztahu dokonale rozptýlila. V posledních týdnech a dnech jejího žití (spíše živoření) v nemocnici jsem jí to pochopitelně nepřipomněl, nicméně ona patřila k lidem, kteří tak snadno nezapomínají, „slovo jako žula“ často říkala.

Je to již měsíc a pár dní a já v našem domě marně pozoruji, naslouchám, odpovědí je mi ticho a klid v šedivém stereotypu jednotlivých dní. Došel jsem dokonce tak daleko, že na rameno lustru, nad místo, kde sedávala, jsem zavěsil 3/4m dlouhé kyvadlo vytvořené z niti a jejího náprstku. Bylo velmi citlivé na závan i dotyk. Nicméně, když se konečně uklidnilo, vydržel jsem jeho naprostý klid sledovat půl hodiny (nebo jen půl hodiny), pak mě zachvátila taková beznaděj, že jsem musel odejít.

Máme doma kočičku a pejska, obě tato zvířátka maminka denně krmila a byla také v jejich pojetí světa osobou číslo 1. Podle některých názorů zvířata duchy vidí, proto jsem také na jejich chování soustředil svou pozornost. Výsledkem opět nebyla žádná zvláštnost. Pejsek maminku nějaký čas hledal (ještě když byla v nemocnici), ale pak se zřejmě smířil s tím, že se „smečka“ zmenšila o jednoho člena. Kočička nemohla pochopit, proč nyní na mňoukání za dveřmi maminčina pokoje nikdo nereaguje (neotvírá), jinak po vpuštění lehávala na místech jako dřív, v podstatě naprosto žádná změna.

Dokázal bych ještě pochopit skutečnost, že komunikovat s dušemi mi prostě nebylo dáno, ono je to také dost velká vzácnost. Víc mi ale vadí, že nejsem schopen přítomnost ducha ani zaregistrovat. Myslel jsem si, že např. vrzání parket, když na nich nikdo nestojí, pohyb záclon a závan vzduchu v uzavřené místnosti, jsou dost objektivní podměty, které by měl rozpoznat snad každý.

Nezbývá mi nic jiného, než konstatovat staré, leč pravdivé: „co je dovoleno bohům, není dovoleno volům“. A jako takový, si věřte mi, nyní připadám.

Všem dobrým lidem, které něco napadne, jak mi v mém zoufalství pomoci, jsem k dispozici na emailu:

Jirka1020@email.cz