Články

- Konspirace, teorie -

Hluboké filosofování II.
Selský rozum / na pokračování / - 2 -
    Někde jsem četl, že bůh je všude kolem nás, my jsme jeho součástí. Jak by to tedy bylo možné? Připustíme-li, že i bůh je bytost a to bytost makrosvěta, pak my můžeme být součástí jeho těla. Podobnost snímků vesmíru a snímků molekul je zajímavá, ale lze to porovnávat?

    Naše galaxie má slunce, středové jádro, které poutá ostatní oběžnice, merkur, venuši, zemi, mars, jupiter, saturn, uran, neptun a pluto, které nedávno vědci vyloučili, jako oběžnici nevěrohodnou?
Počítejme tedy slunce a 8 oběžnic.
V Mendělejově tabulce prvků toto místo zaujímá prvek kyslík.
Prvky podílející se na stavbě života jsou vodík, dusík, kyslík a vápník.
Řekl bych, že se přímo nabízí srovnání a naše pozice na elektronu kyslíku.
Šla by časová konstanta k mikrosvětu určit rozdílem mezi naším časem a časem na elektronu kyslíku?
Jednodušeji poměrem velikostí naší galaxie a atomem kyslíku?
Potom by ale bylo možné i spočítat velikost poměrem opačným, tedy naší galaxie a galaxie božské.
Velikost našeho těla a těla boha.
Zkoumal někdo z astronomů galaxie v okolí galaxie naší a vůbec, pokoušel se někdy někdo o porovnání galaxií s chemickou tabulkou prvků. Nenabízí se právě zde řešení, kde jsme, součástí čeho jsme, co ovlivňuje naše bytí a tak podobně.
Církev a astronomie opět nabízí srovnání k úvaze.

    Jsme součástí hvězdné, mléčné dráhy. Sedlácký rozum nabízí ihned po přečtení těchto řádek řešení. On je žena a my jsme někde v jeho hrudní oblasti.
Dalo by se v případě výpočtu vesmírné časové konstanty vypočítat stáří našeho boha?
Předpokládám, že by to bylo velice těžké. Vezmeme-li v úvahu, že kyslík, jako prvek je velice rozšířen a nevzniká při stavbě organizmu, nemáme k dispozici žádný pevný údaj od kterého bychom mohli začít náš výpočet. Astronomové by se mohli pokusit o stanovení stáří mléčné dráhy a pak by snad bylo možné něco určit.

    Bylo by to zajímavé i z toho hlediska, že se astronomům podařilo nedávno v pozadí dohledného vesmíru vyfotografovat v mlhovině něco podobného, jako lidskou ruku. Po technické stránce z pohledu nás v mikrovesmíru by snad i bylo možné zaznamenat takový náhled na příklad plodu v těle maminky.
Co by pro nás mohlo znamenat, že naše bohyně je v pokročilém požehnaném stavu?
Jistě v případě naší polohy, kdy nevíme, kde a součástí čeho jsme, by to mohlo být pro naše bytí osudné.
V tomto případě se nabízí srovnání s věštbami a koncem některých kalendářů po roce 2012.
Že by to mělo nějakou souvislost?
Ale chtěl bych se vrátit k podobám mikrosvěta a našeho světa.

    Velký třesk. Zrození nového života. Velké bujení.
Tvorba nových světů ne náhodně, ale podle přírodního projektu, kde jen vlastní život na elektronech jednotlivých atomů přispívá k malým odchylkám vytvářejícím změny v tak různorodém, ale jinak i podobném si životě.
Pozorujeme-li kolem sebe život, nemůžeme uvěřit tomu, že by ve vesmíru bylo něco necháno jen tak na náhodě.
Ovšem nabízí se další přirovnání.

    Jsme-li my s celým vesmírem součástí makro-organizmu, pak každý z nás a nejenom živočichové, ale i stromy, keře, prostě vše žijící, bující a rostoucí může být dalšími vesmíry pro mikrosvět. A je-li takových bohů, jako ten náš v makrosvětě více, viz např. výše, nabízí se další úvaha o velikosti a podobě kosmu.
Nemusí to přece skončit ani směrem nahoru, ani dolů.
Nechci se dál zabývat koncem kosmu dole ani nahoře.
Fyzikové možná najdou nějaké možnosti např. časoprostorové smyčky, kdy vlastně mikrosvět po průchodu škrtícím ventilem rozedme do volného časoprostoru a může být navrácen k nám ve formě makrosvěta.

Na pokračování...

Vydáno:   09. 10. 2010

Přečetlo:  1735 čtenářů
Zdroj:

Autor (vložil): Jan Lacina



Komentáře k článku...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ pro Zbyňka P
19. 10. 2010 10:18
Jan Lacina
¤ Pro Lacinu,
12. 10. 2010 20:19
Zbyněk P
¤ ano
9. 10. 2010 8:54
pantri