Články

- Záhady a tajemno -

Důkazy o existenci převtělování a karmy
    Dobrý den, všiml jsem si, že u předchozího článku o reinkarnaci se vede debata a tak vkládám další materiál ke studování. Můžete si z odkazu stáhnout knihu ve formátu *.pdf, která je tam pro tyto účely umístěná. Důkazy, nedůkazy, sami se rozhodněte, čemu chcete věřit...

Jiří Palka

Důkazy o existenci převtělování a karmy

Jak byla prokázána existence převtělování


Léčebná metoda využívající vzpomínky na minulé životy v hypnóze, polohypnóze atd... a jiné důkazy.

Jak byla prokázána existence karmy

Karma zajišťuje naprostou spravedlnost v řadě životů za sebou jdoucích. Jak tyto síly pracují. Čtyři druhy karmy. Zákon milosrdenství. Mnoho příkladů.

Elektronická kniha:

http://www.spirala.cz/reinkarnace
Vzpomínky na dobu před narozením uložené v podvědomí
    I když se tyto vědní obory vyvíjely desetiletí, stále ještě se vyskytovaly případy, kdy se nepodařilo pacientovi pomoci, ačkoli bylo zřejmé, že pozadí jeho těžkostí je psychické. Byly to případy, kdy psycholog probral s pacientem celý jeho život, např. od přítomnosti zpětně do jeho dětství, např. do věku tří let, a nikde tam nenalezl traumatizující zážitek.

    Až v r. 1967 uveřejnil v New Yorku výsledky svého bádání Dr. Denys Kelsey ve své knize Many Lifetimes (Mnoho životů), kde popisuje, jak příčinu pacientových potíží nalezl tím, že ho v hypnóze požádal vypravovat, co se dělo, když mu byly dva roky, rok. Ke svému překvapení zjistil, že pacient byl schopen podrobně popsat svůj vlastní porod i vzpomínky na dobu před tím. Když ani tam nenalezl traumatizující zážitek, ptal se ho, zda si pamatuje na něco ještě z doby dřívější. O svém předešlém životě bylo schopno vypravovat 95 % pacientů a tam se často příčina jejich potíží našla. Uveďme příklad.

    Jeden mladý muž měl nadměrnou potřebu pít. Měl stále obavu, že bude mít žízeň. Stále musil mít v dosahu něco k pití, a to už od dětství. Stávalo se to problémem, když musil jít například do kina nebo jinam. Rodiče s ním byli několikrát u lékaře, který ale nezjistil nic závadného. „Nechte ho tedy pít,“ řekl. Naskytlo se i podezření, že jeho nenormálnost má psychické pozadí. Odvedli ho tedy k psychologovi. Na obvyklou otázku „Od kdy to máš?“ musili odpovědět, že od nejrannějšího dětství, pokud si vůbec mohou vzpomenout. A pak byl doktor se svými vědomostmi v koncích.

    Mladík ale sám cítil, že kdyby se jednou dal na alkohol, že to dopadne tragicky. A tak pátral po nějakém řešení, až se doslechl o Dr. Kelseym. Rozjel se za ním. Ten ho uspal, vedl ho jeho životem dozadu, až k dětství, porodu, dobu předtím. A tu mladík začal křičet, mlátit s sebou na pohovce, že lékař musil zavolat svou ženu, aby mu ho pomohla držet, aby si o zeď nerozbil hlavu. Nohy držel natažené a u sebe, ruce roztažené, a sténal. Na lékařovy otázky, co vidí, se pokoušel popsat několik scén, které nakonec daly obrázek jeho posledních hodin v minulém vtělení.

    Bylo to v roce 1938 ve Španělsku za občanské války. Byl v první linii, ale sympatizoval s protivníkem. Jednou si všiml, že se přisunují nové jednotky, děla, munice, a domyslil si, že se chystá velká ofenzíva. Rozhodl se, že přejde linii fronty a varuje protější stranu. Bylo to v horách zčásti zalesněných. Vyrazil ráno téměř za tmy. Přesto ho ale z dálky zahlédla předsunutá hlídka. Hned pochopila, že se pokouší přejít na druhou stranu. Podařilo se jim ho obklíčit a chytit. Odvedli ho do stáje vysoko na horském úbočí, kde ho vyslýchali. Odmítl cokoli říci. Svázali mu tedy nohy, přivázali ho rukama ke kruhům pro krávy ve zdi, a začali ho tlouci. Chtěli vědět, co ví, zda má někde mezi liniemi spojku atd. Bili ho dvě hodiny. Pak okénkem zahlédli, že se tam blíží nepřátelská jednotka, silnější než oni. Musili tedy ustoupit. Nyní nebylo možné vzít toho mládence s sebou. Byl tak zbit, že se nemohl postavit na nohy. Jak zabránit, aby alespoň několik hodin neprozradil, co ví? Uvažovali ho zastřelit. To ale se neodvážili, to by předpokládalo vojenský soud. Viděli, že má tak rozbité ruce, že by nebyl schopen něco napsat. A tak mu vyřízli jazyk, aby nemohl nic říci, a odešli.

    Nepřátelská jednotka vůbec do té stáje nevešla. Mladík zůstal svázán, zakrvavený, v šoku, v horečce, žíznivý, a tak zřejmě v noci nebo příští den zemřel. Touha se napít bylo to poslední, nač myslil.

    My víme, že člověk, který opustí své fyzické tělo, zůstává někdy přesto při vědomí. Pohybuje se v jiném těle, kterému mnozí říkají astrální. Jestliže zemře v rozrušení, např. zde s velkou touhou se napít, otiskne se tato touha tak silně do astrálního těla, že velmi poznamená jeho pouť mezi dvěma životy a ovlivní ho i v příštím vtělení. To se stalo právě zde.

    Tím, že mladík během hypnotického spánku několikrát popsal, co prožil, dal průchod své hrůze, jak s ním hlídka nakládala, své touze napít se, své bolesti z ran, jeho potlačené pocity se odreagovaly a on byl po probuzení opět zcela normální.

Vydáno:   29. 12. 2010

Přečetlo:  2492 čtenářů



Komentáře k článku...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤
4. 01. 2011 16:39
Dolkar
¤ reinkarnace
29. 12. 2010 14:46
Jelitko
¤ poznámka
29. 12. 2010 12:13
lup
¤ Dukazy
29. 12. 2010 10:07
Axy