Tušíte vůbec, jak obrovská je duchovní kapacita ženských pohlavních orgánů? Naprosto šokující! Stejně jako velmi hrubá verze bestselleru Davida Deidy: Cesta pravého muže. Ve své další knize to krásné a něžné moudro podává převelice svérázným způsobem. Přátelství askety a vegetariána a válečného veterána z Vietnamu, který je svérázným duchovním rebelem, nemůže probíhat jinak.

    Již v předmluvě autor upozorňuje na kontraverznost tohoto příběhu, jde o naprostou fikci a nejde o duchovní návod. Je to jako ochutnat neznámého. Možná vám to nebude chutnat, ale bude to zajímavá zkušenost - takový je můj dojem. Abyste příběh pochopili, musíte jít pod něj, tam najdete onu vzrušující sílu žen, kterou působí na muže. Chtě nechtě si uvědomíte, že chtíč je součástí fyzického bytí a nedá se před ním utéct. Lze ho jen transformovat do kulturnější formy, ač v tom případě vodopády vulgárně nazývaných pohlavních orgánů působí trochu zmatečně.

Vztahů jako pecek z melounu

    V knize je možná trochu obtížné soustředit se na jednotlivé páry, jména lidí - při grupáči, jež přijde nečekaně brzy, je to fakt trochu problém. Posléze už se orientujete více, přesto ta směs různých žen a mužů ve mně nezanechala hlubší dojem - snad kromě Gii, partnerky hlavního hrdiny. V Cestě vášně i přes to zhrublé podání stále zůstávají hluboké myšlenky z předchozí Cesty vášně a vyloženě jsem se tetelila, když jsem narazila na nějakou část, která byla jako vystřižená z předchozí decentní a velmi moudré knihy. Jinak jsem mívala občas vlezlý pocit, jestli on se David Deida jenom nesnaží povýšit chtíč na božství. Pro mě nepobratelné, ale muži to možná pochopí skrze pičky a ptáky, kterými se to tu jen hemží.

Dobře, je to hra.

Pokus o polidštění opic?

    Hra s vašimi názory a s nějakou fantazií autora. Nakonec, kdyby si opravdu vytyčil ten cíl, polidštit burany z barů a hospod, možná by na to musel podobně.

    Na konci knihy už je k pochopení lidského bytí dobře nakročeno. Ale jinak je to opravdu divoká „duchovní“ jízda. Klobouk dolů, že měl odvahu tohle vůbec napsat a vyjít s tím na světlo světa. Ale nakonec proč ne? Je to hra s názory.

    A to mám ráda. Navíc si myslím, že je to výborná kniha k vytažení z knihovny po letech a znovupřečtení. Lidský vývoj je neúprosný a možná, možná v ní najdete zase něco úplně jiného. Něco, co jste tenkrát, při prvním čtení, neviděli.

Vydalo nakladatelství Synergie, 2012, www.synergiepublishing.com

Vydáno: 27. 10. 2012

Přečetlo: 1593 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)