Články

- Knižní novinky -

Návrat žítkovských bohyní (Vlastimil Hela)

Návrat žítkovských bohyní
Vlastimil Hela

    Často se mi zdálo, že nečtu moderní papír, ale listuji přímo kronikami, vzpomínkami a nechala jsem se unášet historií, která je o drsném životě na Žítkové. A nejen tam, všude, kde příroda nad lidmi převzala svou moc, kde chtě nechtě se museli obyvatelé sklonit před její nadvládou. Tam, kde nastal návrat k bohyním, jejichž energie žije z neposkvrněnosti přírody, propojena s hlubokou moudrostí, která je součástí nás každého.

    Jak jiný se pak zdá i obyčejný život někde na vsi, na které je vše dostupné… neřknu-li ve městě.

    „V průběhu evoluce se člověk víc a víc uvědomuje jak individuální osobnost oddělená od světa kolem něj. Ten mu připadá jako přelud a začíná vnímat jevy kolem sebe jako nebezpečí.

    Proto se pokoušel očarováním ovládnout skryté síly přírody, možná dokonce samotnou její podstatu, prostředí i vše ostatní, aby to, na co nemá vliv slovy a svaly, neovládalo jeho samého. Především je to počasí, ovlivňující úrodu. Nemoci. Bakterie a viry, o jejichž existenci však neměl ani tušení, za to dobře znal jejich projevy a důsledky.

    Společensky žil v klanech, v příbuzenských společenstvích nebo v kmenech, v nichž měli význačné postavení mágové, šamani a medicinmani, zajišťující spojení s nadpřirozenými dimenzemi skrze náboženskou praxi i esoterní přístupy. Nejčastěji to byly rituály ? osvědčený sled slov, úkonů a zařazených prvků se symbolickým významem i řádem. To vše mělo v rámci určitého prostředí i způsobu života zařídit přežití.“

Vplouvání do jiného světa: třeskutých zim a kamenité půdy

    Knihu lze vnímat ze dvou úhlů pohledu, a jistě si každý čtenář najde ten svůj další! Zprvu pro mne kniha byla úžasným dokumentem plným dojmů třeskutých zim, kamenité půdy a tvrdé kůrky chleba, stejně jako první kniha Vlastimila Hely o žítkovských bohyních. Ale když jsem se do ní začítala porůznu i podruhé a potřetí, protože její přitažlivost je velká, došlo mi, že v ní hledám podvědomě i něco jiného. Právě tu jednoduchost, kterou historie dýchala. A napadaly mne myšlenky, že svět byl jednoduchý a snazší, když bouřka byla hněvem božím a čistila vzduch a nikoliv meteorologický jev, s jehož existencí jsme zatěžování a stresováni několik dní předem. Kdy se počasí předvídalo z ranního rozbřesku a podoby měsíce na obloze…. A každému bylo v podstatě jedno, co se děje na konci okresu, natož na konci země, či světa. Ano, asi ta informační jednoduchost zaváněla magií, ale i trpělivostí, která pak přinesla tamní kroje, výšivky, přehozy a přístup, ve kterém je dědictví předků vždy svaté.

    A tak se skláním v tomto malém článku před žítkovskými bohyněmi a jestli jejich čas už skončil, dá se říci jediné. Je dobře, že jste tu byly….
O autorovi:
    Vlastimil Hela (1956) pochází z Bojkovic poblíž Moravských Kopanic, kde se na Žítkové narodil jeho pradědeček. Příběhy z moravsko-slovenského pomezí i tamní bohyně ho přitahovaly od mládí a jeho prvními nesmělými literárními díly byly povídky o kopaničářích. Je autorem řady regionálních historických monografií a také publikací Tajemství bohyní na Žítkové, Ty jsi moje vstupenka do nirvány, umírali i za naši svobodu, Nezapomínáme a Hey Joe! Působí jako mentální kouč a lektor, vede semináře o leadershipu, zvládání času a stresu a komunikaci se zákazníky. Využívá při tom nových poznatků z psychologie, výzkumů lidského mozku a dlouholetých osobních zkušeností. Publikuje v časopise Regenerace a je hlavním koordinátorem Kelského telegrafu.
Vydalo nakladatelství Eminent, 2021, www.eminent.cz



Vydáno:   26. 09. 2021

Přečetlo:  43 čtenářů
Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková



Komentáře k článku...
Zatím žádné komentáře..
Nejste přihlášen(a)