Vaše příběhy

Velmi zajímavé, ale nemyslím si, že by to byla snad nějaká vzpomínka na minulý život nebo dokonce, že by se to snad mělo jakkoli tebe týkat. Špatně ti bylo jen díky tomu, že jsi na to pořád myslela, fantazie pracovala, mnoho myšlenek, otázek, zkrátka to s tím nemělo žádnou souvislost, vyvolala jsi to sama.

Co se týče pohledu do očí a zvláštního pocitu, nevím co by to mohlo být, možná to vyvolalo nějakou vzpomínku a proto i ten pocit Dejavu.

Já měl to "štěstí", že se v mém případě jednalo o dospělého člověka a ze začátku to bylo fajn a rozuměli jsme si poměrně hodně. Pak to ale nabralo spád směrem dolů ... Je to na dlouhé vyprávění, ale mělo to smysl . Hodně to v mém životě změnilo.

zajímavé s tou spřízněnou duší mužeš to rozvinout nějak víc prosím? :) díky

a pak mi začalo být zle, až jsem myslela že omdlím

Díky všem za názory a komentáře.
Pocitově jsem byla překvapená, zaražená a vykolejená. Bylo to myslím oboustranné. Jakože: aha to jsi ty tebe znám ...
Prostě po tom "vpití" se do sebe "duší" jsem se jakoby oklepala, myslím, že jsem kontakt přerušila já nevím už teď přesně a nechci kecat, ale pak jsem začala jakoby přicházet k sobě a uvědomila jsem si, že tohle znám tohle prostě bylo něco víc a já nevím proč, co mi to tím chtělo říct, jen tak se na sebe podívat zjistit že se známe a nic víc?

očních kontaktů jsem už taky prožila. Spíše ale s dospělými. Většinou jsem ale měla pocit, že dotyčný se na mne upřeně zahleděl, že jsem mu třebas někoho připomněla, i já jsem někdy nebyla jistá, jestli jsem už osobu nepotkala. Vlastně mne nikdy nenapadla ta věc s minulými životy...neměla jsem myslím nikdy pocit tajemna, mrazení a tak (a třeba to mohlo být i jinak?) :o)

Velmi silný příběh. Ještě, že všechno dobře dopadlo. Přeji hodně štěstí....

V reinkarnaci věřím, tudíž je i podle mě možné, že jsi potkala "spřízněnou duši".

Jako další mě napadá, že děti mají velice vyvinutou schopnost vnímat věci, které nám unikají, třeba se zahledělo do očí proto, že tam v tobě vidělo něco, co u ostatních ne a zaujalo ho to? Anebo se pokoušelo o telepatickou komunikaci, protože z tebe cítilo, že jsi k takovým věcem otevřená a zkusilo to?

Já taky myslím, že je dost pravděpodobné, že se některé duše potkávají v mnoha inkarnacích. Nevím, jestli je to karma nebo co. V otázce karmy nemám moc jasno a tak úplně na ni nevěřím v tom klasickém pojetí. Spíš myslím, že karma vůbec nezávisí na tom co děláš, ale spíš co si o sobě myslíš, že děláš - jestli to považuješ za dobro nebo zlo.
Ale podle některých příběhů to vypadá že se duše potkávají někdy jako partneři a jindy jako matka se synem apod. (pokud těm příběhům člověk věří :-). Dá se tomu asi říkat náklonnost, nenávist, karma a asi je to pořád to samé.
Já sám mám pocit, že s některými lidmi z mého okolí jsem měl něco společného už dřív. S takovými u kterých funguje komunikace beze slov, bez jakékoliv domluvy a společně nás napadají stejné myšlenky. Asi to znáte. Jakobychom si k sobě nějak našli cestu kdysi dávno a teď už používáme jenom domluvené a časem zažité signály - pohled, nebo možná ani to ne.
Ale možná je to jenom klam mysli, která se snaží hledat souvislosti i tam, kde nejsou. Nejsem si jistý.

Oči jsou brána do duše a já si dřív myslel, že je to pravda. Teď už to vím. Někdy se přistihnu, že "poslouchám" oči toho druhého a pak s hrůzou zjištuji, že jeho ústa mluví lež. Nevím proč to lidi dělají, ale asi k tomu mají důvod.
Taky jsem se setkal s očima, které jsem znal, jen si nemohl vzpomenout odkud.
To Tvé, vlastně vaše setkání nebyla náhoda. Mělo se to stát a Ty teď jen máš přijít na to proč.
Mohlo to klidně někdo, s kým ses kdysi znala. Koho měla třeba ráda, nebo kdo Ti ublížil, případně Ty ublížila jemu.
Můžeš upřesnit pocity, které jsi v ten okamžik měla?

...mé ledviny selhávaly a ozvy srdíčka děťátka nikdo neslyšel...ještě na operačním sále jsem zmateně zjišťovala, zda je můj syn v pořádku. Byl. Lékař mi řekl, že naprosto překvapivě se mému miminku i přes můj vážný zdravotní stav dařilo do poslední minuty v mém břiše dobře. Moc jsem ho chtěla vidět, a když mi ho sestřička na jednotku intenzivní péče přivezla, mezi mnou a mým dítětem probíhal ten nesmírně silný oční kontakt. Předesílám, že u druhého synka se tato situace neopakovala. Zajímavé je, že i při druhém porodu šlo o život, a to nám oběma. Tomáška jsem poprvé viděla po 48 mi hodinách, kdy jsem se nechala "odvézt" na dětskou kliniku na jednotku intermediální péče. Prohlíželo si mě krásné maličké miminko a já se dojetím rozplakala. Ten zvláštní a velmi silný oční kontakt se ale neopakoval.

Ahoj, velmi dobře chápu pohled "staré duše" malého dítěte. Stejný pocit jsem zažila v momentě, kdy mi přivezli po dramatickém porodu mého prvního synka. Miminko mělo obrovské oči, dodnes vidím ten jejich pohled, pár hodin "starý" tvoreček si mě prohlížel a svým pohledem se mi provrtával kamsi hluboko do mozku. Měla jsem pocit, jako bych byla u výběrového řízení a můj budoucí nadřízený se snaží prohlédnout všechny mé myšlenky. A já strašně moc toužila potom, abych "obstála" :). Už během porodu, který trval téměř 20 hodin došlo k podivnému momentu. Trpěla jsem naprosto tiše a věřila lékařům, že ještě chvíli a malý Míra bude na světě. Náhle se mi chtělo už jen spát a spát...přestala jsem vnímat bolest a najednou jsem měla intenzivní pocit deja vu. Tohle jsem si přece "prožila". Zmobilizovala jsem všechny síly a vyslala manžela pro lékaře s tím, že umírám. Náhle nebyl čas, vše bylo hektické