Vaše příběhy

ja bych to taky tak brala a az do te doby,kdy mi nekdo od NICH neco vzkazuje co mi zapada do reseni zavaznosti z naseho momentalniho zivota,pak uz to neni zadna legrace.Clovek je pak nucen to zaradit do nadprirozena.

Každému člověku se zdá o někom, kdo mu zemřel. Není to žádné nadpřirozeno. A je také bežné, že se o zemřelých zdá až po delší době.

12 let to je puberta jak blazen,to by jsi urcite tezko nesla.Treba by te pak musel lecit psychiatr,co myslis, v puberte se decka i zblazni...

ale ted to asi pochopi lip,je to pro ni treba lepsi..a co kdyby se s toho tenkrat vylekala,tohle babicka vi lip nez my a proto rozhodla o tom ze ted je vhodna doba.
Me bylo uz 22 let kdyz me odesla babicka a bala jsem se kdyz jsem uvidela jen ze se mi zvedla zaclona a zavrzalo kreslo jak se prisla babicka se mnou rozloucit(to byla hned prvni noc po jejim odchodu) a pak jsem se s ni setkala jak prisla s dedem kdyz mi bylo asi 30 let a to jsem se nedesila.Ted jsem rada kdyz je uvidim a nebojim se.Clovek na takovy veci musi dozrat.

já bych to tím věkem neviděla, děti takovéhle zážitky berou sportovněji... Nedumají o nich.

Byla jsem malinká. Bylo mi 12 let :)

babicka pockala,az ty na to budes dostatecne silna,treba by te to "porazilo" kdyby se ti ozvala hned jak odesla.Kolik ti tenkrat bylo?

Ahoj, babička tě dřív utěšit nemohla, tam utíká čas jinak, jsem ( z vlastního zážitku se svým blízkým) přesvědčena, že to dřív "nestihla". Teď už víš, že se máš zklidnit, užít život tak, aby z tebe měla radost..... ona na tebe nikdy nezapomene! A jednou, až se naplní čas, se opět sejdete, do tý doby se snaž užít si život :) ......