Vaše příběhy

- Vyvolávání duchů -

Poprvé s duchy
Se svojí kamarádkou jsme se rozhodli, že zkusíme vyvolat duchy. Mě to lákalo už delší dobu a vlastně vše, co se kolem nadpřirozena týče.

V práci mám kamarádku, co se o to zajímá a ona mi dala rady, jak na to. Na čtvrtku papíru si nakreslit abecedu, atd. Nedělali jsme nějaké přípravy, jen jsme před tím nejedli maso. Já moc mrtvých lidí (příbuzných nemám), tak to bylo spíše na kamarádce. Říkala mi, že se trochu bojí, ale mě to nechává docela klidným. Nevím ani, proč. Prý ještě neví, co se bude ptát, na to ale docela brzo zapomněla. V ložnici máme postel bez matrace, je velká a docela ideální.

Než jsme se odhodlali na to jít, bylo půl dvanácté (ideální čas na duchy). Okolo čtvrtky jsme dali pět svíček a jednu na podšálek. Kolem nás jsme udělali kruh se solí a na rám od dveří dali také sůl, i na práh a zavřeli dveře. Zhasli, zapálili svíčky a dali dva prsty každé ruky tak, aby se překřížily.
Začal jsem vyvolávat, nejprve dědečka, ale nic se nestalo, potom kamarádky babičku a čekali jsme. Několik vteřin jsme si mysleli, že to nefunguje, ale opravdu jen několik vteřin. Podšálek se pohnul a já se ptal, proč to udělala. Záhy jsme ale zjistili, že to byl někdo jiný. V tu chvíli nás to oba vylekalo a čekali jsme, co se bude dít. Podšálek najednou začal jezdit docela rychle. Teď už jsme si byli jistí, že tu nejsme sami.
Podle receptu jsme se představili a zeptali se, jestli je to muž, nebo žena. Na podšálek jsme udělali dvě šipky a to byla chyba. Mátlo nás to a nejen nás. Domluvili jsme se na jedné a vše mohlo začít. Za každou větou máme poděkovat. Často na to zapomíname, ale to vůbec nevadí, prsty nám samy jezdí a my zjištujeme, že ani to není podmínkou.
Ptáme se na různé otázky, nejprve se nám ozývá kamarádka, která v 18letech spáchala sebevraždu. Poté zjištujeme, že tam jsou jen naši příbuzní, je jich 9. Ptáme se na otázky, co víme jen já a ten duch. Tím zjistíme, jestli to je opravdu spravný duch a že ten druhý to nedělá sám. Povídame si tři hodiny, kamarádka brečí a i já mám slzy na krajíčku. Je to pravda, něco tam je.
Někdy se nám stane, že se ptáme oba stejně. Chrlila jednu otázku za druhou. Odpovídají nám i na otázky, co si říkáme mezi sebou. Dostáváme nějaké vzkazy pro jiné a domlouváme se na příští sezení.
Bylo toho docela dost na nás na oba. Odvolaváme duchy, ale jsme nedočkaví a pořád tam jsou. Po chvilce to píše, že jsme tam sami a můžeme ukončit seanci. Vše je v pořádku, dokonce nám během sezení dovolili, abychom pustili dovnitř psy a ti si tam dělali, co chtěli.
Druhý den jsem se dozvěděl, že když to psalo, ještě tam někdo byl, ale prý to asi byl dobrý duch, co nás chránil.
Jsme domluveni na dušičky, ale to se otevírají paralelní světy a mohlo by se nás sejít více. Uděláme to dřív, oni si přáli tam někoho ještě vzít a tak nás bude více. Ještě to chci zkusit s někým jiným a jinde.

Snad budou další zážitky, s kterýma bych se mohl podělit. Teda pokud to někoho zajímá...

Vydáno:   24. 10. 2006

Přečetlo:  2773 čtenářů
Autor (vložil): Vyvolávač

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ h,kggkglolooogôp
14. 02. 2009 9:14
17boni17
¤ Podvědomí
24. 10. 2006 19:31
Liban
¤ hm
24. 10. 2006 17:05
Verča