Byla jsem provdána za muže, rozvedli jsme se, ale stále jsem na něho myslela, i on mi telefonoval a bylo nám jasné, že jsme se neměli rozvést. Můj muž se pak oženil, ale stále chtěl se mnou být. Já jsem se také vdala. Ale stále mi na něm záleželo a jemu také. Máme spolu syna.

Jednoho dne mi syn sdělil, že tatínek náhle zemřel. Měla jsem šok. Zúčastnila jsem se pohřbu a jela domů.
Za několik dnů večer - jsem šla spát, ale ze spaní mne probudilo nutkání, jakoby mi někdo řekl: „vstaň!“ Tak jsem se otočila a říkala jsem si, co to bylo.
Vstala jsem a najednou jsem slyšela, jak se zaplo video, začalo v něm praskat tak, jako bych vyndávala kazetu. Přitom bylo asi půl roku vyplé. Pak se vyplo a byl klid. Šla jsem na WC a opatrně kolem videa se strachem ho obešla a lehla si. Najednou jsem jasně cítila, jak si někdo vedle mne sedá a dívá se na mne, byl to můj muž. Tvářil se tak spokojeně, usmíval se...
Oslovila jsem ho jménem a řekla - „já ti něco chci říct.“ Načež on mi odpověděl, že ví, co mu chci říct a já mu odpověděla, že mu to stejně sdělím. A pověděla jsem mu, že ho budu mít ráda až do mé smrti. Usmál se na mne takovým klidným, vyrovnaným úsměvem, stále to vidím. Vůbec se nebojím, protože si myslím, že se přišel se mnou rozloučit...

Ještě bych chtěla dodat, že naposledy jsem ho viděla na tom videu na kazetě, kterou mám od syna z jejich společné dovolené.

Vydáno: 27. 10. 2006

Přečetlo: 2339 čtenářů

Autor (vložil): Květa

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)