Vaše příběhy

- Vyvolávání duchů -

Dušičky
Tak tu pročítám vaše příběhy a řekla jsem si, že bych mohla také napsat ten svůj, který se stal na dušičky roku 1995.

Tehdy jsem chodila do druhého ročníku na střední škole a byla na intru. Docela jsem se skamarádila s holkama, které přišly ten rok do prvého ročníku a jedna z nich měla nápad, že bychom mohli na dušičky před půlnocí vyvolávat duchy. Byly jsme nadšené, na noc vše připravily, měly jsme k dispozici kulatý stůl, kam jsme daly písmenka, doprostřed slova ano, ne a mezi to kelímek. A tak jsme mohli začít.
Bylo nás asi šest. Ze začátku se moc nedařilo, protože tam byly dvě, které tomu nevěřily a měly z toho spíše srandu, ale pak se asi kvůli ním obětovaly a začaly se soustředit.
Přemýšlely jsme, koho vyvolat a tak jsem navrhla, že zkusíme mou sestřenku, která přesně před rokem zemřela. Moc s náma ale nechtěla komunikovat, tak jsme zkusily babičku jedné z nás a ta už nám začala odpovídat.
Snažila se dát dohromady nějaké slovo, ale moc jí to nešlo, tak jsme se rozhodly dávat otázky, aby odpovídala jen ano - ne. Takže se nám i zadařilo, ale po pravdě jsme se taky dost bály, takže jsme to ukončily a šly spát.
Ráno jsem se probudila a bylo mi hrozně zle. Jako když na vás z ničeho nic padne hrozná chřipka. Přesto jsem šla do školy, měli jsme naštěstí jen dvě hodiny, tak jsem to přetrpěla a odploužila se na intr, kde jsem skoro dvě hodiny čekala, než pojede vlak. Mezitím dorazily i holky, s kterými jsme vyvolávaly. U jedné z nich jsme byli na pokoji, ale mě bylo tak špatně, že jsem šla na svůj pokoj.
Už když jsem přicházela, cítila jsem, jak jde z mého pokoje strašný chlad. Vešla jsem dovnitř a plakáty, které jsme měli na zdi začaly šustit a nadlétávat, jako když je tam průvan. Zavolala jsem holky a ty to taky cítily. Sedli jsme si na postele a na místě vedle mě byla strašná zima. Najednou jsem cítila, jak mě někdo objímá, ten studený závan a nakonec mi hladil ruku. Říkala jsem jedné holčině, at si na mě položí ruku, jestli to taky ucítí a cítila stejně zřetelně jako já. Bylo to takové divné.
Holky říkaly, že to vypadá na tu mou sestřenku, že jsme ji vyvolaly a ona se přišla ještě rozloučit. Jen jsem si nedovedla vysvětlit, proč je mi tak špatně a to prý proto, že si duše ze mě vzaly hodně energie, kterou potřebují, aby s námi mohly komunikovat. Pak jsme jely domů na víkend a v pondělí už po duších na intru nebyla ani stopa.

Pak se mi stalo něco podobného ještě jednou, jsou to asi tři roky a bylo týden před dušičkama. Doma jsem vařila oběd a stojím uprostřed kuchyně a přemýšlím, co jsem chtěla. V tom jsem cítila strašný průvan (a to byly okna i dveře zavřené) a zas tu byl ten známý chlad, který mě pohladil po ruce-od ramene až dolů. A konec, zase bylo všechno jako předtím, jen ta moje slabost. Až do večera mi bylo špatně a byla jsem hrozně slabá.

Neví někdo, proč to tak bylo?
Nemá někdo z vás podobnou zkušenost?
Je to opravdu tím, že si ze mě duše brala energii?
Každopádně od té doby vím, že něco po smrti existuje...

Vydáno:   7. 11. 2006

Přečetlo:  3510 čtenářů
Autor (vložil): Petra C

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ lihnlho
13. 02. 2009 16:55
17boni17
¤ WoW
30. 10. 2007 16:47
Jakys
¤ Respekt
25. 11. 2006 13:37
Mefi
¤ nebezpečné
9. 11. 2006 17:10
Jane
¤ pro Wynn
9. 11. 2006 16:35
Petra
¤ Přiběh
9. 11. 2006 15:59
Ivča
¤ Odvolani
9. 11. 2006 13:04
Wynn
¤ xxx
8. 11. 2006 14:37
ivet