Myslím si, že jsem normální kluk. Chodím na fotbal, do hospůdky, prostě mám rád společnost.

Někdy se mi stává, že mám živé sny. Hodně živé. Na 80% se vyplní. Buď dřív nebo později. Já nevím prostě kdy, ale stanou se. To tu teď nechci psát.

Nedávno v našem baráku umřela sousedka. Našli ji až za tři týdny. Někdy se mi zdá, že je u nás. Ráno, v poledne a někdy i večer. Asi jsem paranoik, ale cítím ji (né zápach). Mám takový divný pocit, něco jako mrazení v zádech, které pak přejde v mravenčení v konečcích prstů. Jsem dost zoufalej, protože se to stupňuje.

Nemyslím si o sobě, že bych vnímal jiný svět, je to jen asi fikce... doufám. Bráním se tomu. Jen doufám, že nejsem magor, protože se přidávají další. Chtějí komunikovat? Nevím. Co se má správně dělat? Nechat vše jako nic? Ve středověku by mě asi upálili...

Má někdo radu?
Prosím napište.

Vydáno: 10. 9. 2007

Přečetlo: 1933 čtenářů

Autor (vložil): Libus

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ nu

14. 09. 2007 14:15

leear

¤ Komunikace?

11. 09. 2007 7:46

Julie

¤ Sousedka

10. 09. 2007 15:44

Sylvie

Číst komentáře