Vaše příběhy

- Vnímavá zvířata -

Ložnice u babičky
Ahoj, tuhletu webovou stránku jsem našel včera ráno. Trochu jsem si to tu pročítal a nedalo mi to... dnes jsem se zaregistroval a rád bych tu napsal jeden příběh, který je mi zatím největší záhadou života.

Stalo se to minulý týden v sobotu. Ten den jsem byl na návštěvě u babičky s taškou a mými dvěma psy (tříletá fena Yorkšírského teriéra - Luccy a dvouletý pes Německého ovčáka - Bady). Babička chtěla po taťkovi, aby se ji v ložnici podíval na jedny staré hodiny po dědovi, že je chce prý prodat do starožitnictví.
Šel jsem se do ložnice podívat s nima, za patama se za mnou táhli... a teď pozor - s ocasem mezi nohama a skoro přikrčeni u země Luccy s Badym (u babičky byli vždy takoví, nikde jinde jsem je neviděl tak nervozní a do Badyho, to už je co říct. Je to kus psa, který se jen tak něčeho nebojí a kolem sebe budí respekt!). Najednou se oba dva zastavili na prahu před ložnicí, úplně se přikrčili k zemi s ocasem dole, jako by měli jít na porážku a hleděli upřeně na postel. „Kam to čumíte?“ divil jsem se. „Co je s nima a proč nejdou sem?“ ptal se taťka. „Takhle se ještě nikdy nikde nechovali.“
„Možná chcou jít ven." řekl jsem a šel s nimi na hřiště před barák, ať se vyvenčí. No, řeknu Vám - kdybych je neměl na vodítku, tak mi zdrhnou někam pryč...

Vrátili jsme se tedy k babičce. Už byli klidnější. Usli v obýváku na koberci a vzbudili se, až jak jsme šli domů. Mezitím nám babička řekla ještě tuhle historku:

Laďo (můj ta?ka), představ si, zase se mi snívalo o taťkovi - můj děda, který už umřel. Zdálo se mi, že bylo ráno a táta leží vedle mně. Je mrtvý a já ho držela za ruku. Byla hrozně ledová, opravdu to bylo cítit... takový chlad. Vzbudila jsem se a stále měla ten pocit, jak tu jeho ledovou dlaň mám ve své. Neměla jsem otevřené okno, přes noc jsem si zatopila. Celý den jsem potom měla pocit, jak v posteli někdo leží.

Když jsme stáli na zastávce, celé jsem si probíral. Jak moji psi leželi přikrčeni břichem k zemi s ocasem dolů, jak odmítali vstoupit do ložnice a jejich oči směřovali na tu postel - údajně „prázdnou“ postel! A teď mi vrtá hlavou... co když tam „dědův duch“ doopravdy ležel? Říká se, že zvířata mají šestý smysl a duchy dokážou vycítit.

Radši už budu končit, trochu jsem se rozepsal. Mám víc takových příběhů. Napište mi prosím, co si o tom myslíte a jestli mám napsat ještě něco. Měl bych velkou radost, kdyby tento příběh byl zveřejněný, protože mě zajímá, co na to říkají jiní lidé.

Vydáno:   4. 2. 2008

Přečetlo:  2742 čtenářů
Autor (vložil): Ghost Rider II.

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ věřím tomu
17. 07. 2008 16:33
OrkanaB
¤ re-kocour
12. 02. 2008 11:41
dalben10
¤ Ghost Rider II.
7. 02. 2008 16:20
XX Humanoid
¤ je?tě něco
6. 02. 2008 15:59
Ghost Rider II.
¤ Kocour
5. 02. 2008 21:36
Anki
¤ Psi
5. 02. 2008 18:03
Sylvie
¤ zvirata nelzou
5. 02. 2008 3:46
iv
¤ to je pravda
4. 02. 2008 20:09
Klaris
¤ To samé
4. 02. 2008 15:47
holka12