Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Vnímavé děti
Jak známo všem, kteří se zajímají o nadpřirozeno a nevysvětlitelné záhady, děti jsou jakousi "branou" k neznámemu a dokáží vycítit a vidět více, než my dospělí. Čím jsme si zasloužili až několikáté místo v žebříčku vnímavosti (at již před zvířaty tak dětmi), dokážeme jen stěží odhadnout.
Třeba je to tím, že nevysvětlitelné pro nás v dopělosti prostě vysvětlit lze. At již logikou, odbornými a vědeckými výzkumy, ale i strachem přiznat si, že ne vše může být hmatatelné a logické. Tudíž jsme možná schopnost "vidět" ztratili převážně hlavně díky strachu a neschopnosti logicky argumentovat, či danou událost vysvětlit. Já ale nechci mluvit o nás - dospělých, chci mluvit o dětech.

Zaujal mě příběh s názvem "opice". Tolik zajímavý a zvláštní (napsala jsem k němu i svůj komentář). Osobně jsem s dětmi zažila také své.

Zajímavý je příběh mé kamarádky, která má 4 letá dvojčata (kluky). Společně si "vymysleli" chlapce jmeném Tate. Chodí je často navštěvovat a to především v noci. Doprovází ho velký černý pes, který je na kluky zlý a nemá je rád. Jeden z kluků je strašpytlík, druhý malý nebojsa. Oba dva ovšem mluví o Tateovi (opravdu to čtěte jak píšu, tak ho nazývají) shodně a bez rozdílu.
Je prý stejně starý jako oni, ale bydlí na jiné planetě a za klukama se umí dostat, když na ně myslí.
Jednou večer, když jsem je hlídala mi vyprávěli, že Tate jim ukázal, jaké je to u nich doma. Říkali věci, které mě až děsily. Překřikovali se v líčení domova a stále se doplňovali... Fantazie? Proč se stává, že se strašpytlík v noci budí s pláčem a prosí Tateho, aby si odvedl psa? Proč se stává, že kluci přiběhnou do obývacího pokoje s křikem, že je černý pes chtěl kousnout. Proč mluví o místech, kde byli s Tateem a vlastně "nikde" nebyli? Opět jen fantazie??? Nevím, v tomto případě si netroufnu říci "lháři malý".... Je to tak skutečné a autentické, až to děsí...
A ještě maličkost, mé dopsívající dceři ve třech letech zemřel dědeček (můj otec), který by za ní i dýchal. Nikdy nepoznala mou matku (babičku, protože se narodila až po její smrti). Přesto si jako tříletá večer často povídala s dědou a babičkou. Smála se a vyprávěla nám, jak děda čaruje a babička jí povídá pohádky.

Logicky si řekneme "příliš bujná FANTAZIE", ale je to tak opravdu? Není to jen tím, že jsme jako dospělí naprosto slepí a hluší k okolnímu světu? Není to jen tím, že nedokážeme citlivě vnímat a vidět nepoznané? Opravdu nevím....

Vydáno:   19. 7. 2008

Přečetlo:  3290 čtenářů
Autor (vložil): c.cubinka

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ zas černý pes...
26. 09. 2008 18:12
Sweet.girl
¤ Strach...
26. 09. 2008 18:11
Sweet.girl
¤ děti
19. 08. 2008 9:27
ssmajlicek
¤ Zdravím v?echny...
19. 08. 2008 8:57
c.cubinka
¤ Je toho více
31. 07. 2008 10:02
Julie
¤ .....
24. 07. 2008 9:06
adnil
¤ ...
23. 07. 2008 22:03
Silvie
¤ ....
23. 07. 2008 21:58
Silvie