Po smrti našeho milovaného dědy se mi dost často stávalo, že za mnou chodil ve snech.

Většinou to nebylo moc příjemné, protože jsem i ve snu věděla, že umřel a tudíž s ním nemůžu mluvit. Vždy jsem se probouzela spocená a trochu i vylekaná. Přes den jsem nerada byla sama, protože jsem cítila nepříjemné pocity, jako by mě někdo pozoroval.
Trvalo to asi 3 měsíce a už jsem zvažovala i variantu, že půjdu k naší lékařce, at mi napíše něco na uklidnění. Jenže jsem se rozhodla zajít ještě za kartářkou. Ta hned po vyložení karet věděla, co se děje a sdělila mi, že mám problém s osobou, která už není mezi námi. Nevím, jak to věděla, když mě viděla poprvé v životě a vůbec jsme si o ničem před tím nevykládaly.
Já jsem jí vylíčila poslední sen, kdy na mně děda křičí, at už ho pustím, že musí jít. Ten poslední sen jsem nechápala a dost mě vyděsil, protože na mě dědeček nikdy nekřičel. Kartářka mi řekla, že se s ním musím před spaním rozloučit a bude vše v pořádku.
Poslechla jsem radu a před spaním jsem zašeptala: „dědo, chci se s tebou rozloučit, uvidíme se za pár let, stýská se mi, ahoj.“ Od té doby je klid. Nevím, co si mám o tom myslet. Jedna stará paní, se kterou jsem si jednou povídala mi řekla, že to byla moje vina, že jsem na dědu neustále držela a on nemohl dál ve své cestě.

Co si o tom myslíte vy? Jinak neuvěřitelných příhod mám více, jsem ráda, že nejsem sama, komu se dějí takové věci. Díky těmto stránkám se mohu vypovídat. Mám pocit, že by mi známí ani nevěřili...

Vydáno: 25. 11. 2008

Přečetlo: 3280 čtenářů

Autor (vložil): olivie.g

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...