    Tento příběh, který Vám chci vyprávět se odehrál přibližně před 10 lety. Jela jsem se svojí dcerou na kontrakty do Brna. Naše cesta vede přes obec Závist.

    Na kopci nad vesnicí po celá léta stojí vysoký pískovcový sloup a na něm stojí (stála) asi půlmetrová soška nějaké svaté. Nikdy jsem tam nezastavila, takže bohužel nevím jaké. V momentě, kdy jsme místo míjely jsem zaznamenala, že soška z podstavce zmizela. Hrozně mě to rozlobilo a přestože nejsem věřící, unikla mi z pusy nehezká nadávka: "To je hrozné, zase nějaký h.... ukradl tu sošku." Cesta pokračovala úplně normálně do momentu, než jsem se zařadila mezi dva kamiony - podotýkám, řídila jsem favorit.

    V kabině auta byl cítit zápach spálené gumy. Na můj dotaz, zda ho dcera také cítí, ta pouze pravila, že je to z těch kamionů. Nebyl, pálily se nám brzdové destičky na pravém předním kole. To nám vysvětlil přivolavší technik. Destičky vyměnil a my posléze vyrazily na spáteční cestu... a tam to začalo.

    Asi 1 km před místem ztracené Svaté (sošky) mě zničeho nic začal v rukách vibrovat, volat a já ve své naivní mysli se domnívala, že nám zmíněný technik kolo špatně nasadil. Zastavit jsem nemohla, protože jsem jela v koloně aut. Zpomalila jsem na minimální rychlost (asi 30 km). Dcera mezi tím vytáčela onoho technika, ten se nám téměř vysmál, asi si myslel něco o "nemožnejch ženskejch", ale volant vibroval ještě o něco víc, to mě už jímala panika a to jsem celkem otrlý člověk. V momentě, kdy jsme míjely onu svatou, vibrace dosáhly vrcholu.

    To už jsem se jenom vlekla a čekala, co se stane. Za mnou jela tmavě modrá škodovka a neustále mě chtěla předjet. Bohužel to nešlo, protože provoz z protisměru byl příliš hustý. Já jsem dojela k pravotočivé zatáčce, tam mi ujel celý zadek auta, ale protože jsem jela extrémně pomalu a v ten moment jsem nikoho nemíjela, nic se nestalo. Vibrace jako zázrakem ustaly a já v klidu dojela k nejbližší benzínce. Na auto se mi podívali nějací muži a prohlásili, že auto je v úplném pořádku. Ale modrá škodovka, která jela za mnou, nebyla. Na olejové skvrně, kterou já pomalu projela, dostala smyk a čelně se srazila s projíždějícím autem. My s dcerou viděly už jenom sanitky, hasiče a hrůzu, která nás, domnívám se, měla potkat.

    Dodnes věřím tomu, že nás zachránila ona Svatá, kterou jsem tak upřímně politovala. Mimochodem, doma na mě čekala sestra, vyděšená k smrti, neboť se jí zdálo o rakvi a to v rodině vždycky někdo zemře.

Vydáno: 31. 3. 2009

Přečetlo: 3670 čtenářů

Autor (vložil): Hana H

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Anjelíček

18. 11. 2009 8:16

OLGA

¤ :))

11. 07. 2009 14:43

Deepblue

¤ teda

26. 04. 2009 10:47

Jaguárka

Číst komentáře