Vaše příběhy

- Něčí přítomnost -

Upír
Napíšu Vám svůj příběh, který začal někdy před 10ti lety.
Chodívala ke mně podivná postava. V noci. Většinou jsem ji vnímal v jakémsi polospánku, kdy jsem však viděl zcela zřetelně vše okolo sebe tak, jak jen to bylo ve světle pronikajícím do tmy v místnosti možné. Viděl jsem i onu postavu, či spíše jakýsi stín, který měl obrysy lidské bytosti, která mi seděla zhruba na místě mezi břichem a hrudníkem. Její příchod se projevoval podivným hučením v uších a mrazením v těle, které mne ochromovalo, takže jsem byl neschopen pohybu.
První vzpomínka na tuto příhodu byla v práci, kam jsem dojížděl autobusem a díky špatnému spojení jsem měl možnost buď přijet pozdě, nebo příliš brzy. Zvolil jsem si radši brzký příchod do zaměstnání s tím, že se v šatně posadím na židli a hodinku si ještě pospím, než začne pracovní směna. Potom už jsem to nikdy neudělal! Přišel jsem do šatny a posadil se do kouta na židli. V několika málo okamžicích začalo ono mrazení v těle a pocit bezmoci doprovázený tíží na klíně a břiše. Bylo mi velmi nepříjemně a nevěděl co dělat. Snažil jsem se pohnout, ale nebylo to možné, usoudil jsem, že když se nemohu pohnout, patrně spím a pokoušel jsem se silou vůle probudit. „Podařilo“ se mi pouze to co jsem již popsal: viděl jsem potemnělou místnost z místa, kde jsem seděl. Oknem sem pronikalo poměrně dost světla z pouliční lampy (byl prosinec asi 5 hodin ráno), ale přesto zde bylo šero a ač část světla dopadala až ke mně byl tam jakýsi stín. Nejdřív jsem si myslel, že někde mezi oknem a mnou visí kabát, nebo něco podobného, ale nikde nic. A tu mi začalo docházel, že na mém klíně cosi sedí, tlačí mne do židle a nedovoluje mi se pohnout. Bytost se jevila jako nehmotná, ale přesto jsem ji cítil. Dál už nic moc jistě nevím asi jsem usnul doopravdy, nebo omdlel... Nevím. Pamatuji jen, že jsem byl k smrti vyděšený, kdykoliv jsem si na to vzpomněl. Už jsem tam nikdy nespal. Radši jsem si četl, nebo se procházel po ulici a kouřil. Potom za mnou ta bytost přišla ještě mnohokrát i domů (asi 35 km od místa zaměstnání). Tytéž příznaky, tytéž pocity....
Další silná příhoda přišla asi za rok po té první (nebo alespoň po první, na kterou si vzpomínám).
Nastoupil jsem základní vojenskou službu více než 200 km od domova, ale přesto si mě noční návštěvník našel.(Alespoň předpokládám, že se jednalo o tutéž bytost. Jsem o tom přesvědčen).
Naše ložnice byla v prvním patře budovy a její okna, proti kterým jsem spal, směřovala na spoře osvětlené nástupiště. Jednu noc jsem se probudil (byl začátek léta) a venku svítil měsíc. Nevím jestli to byl zrovna úplněk, ale svítil jasně. Měl jsem divný pocit. Na své předchozí zážitky už jsem téměř zapomněl, ale nemělo mi být dáno zapomenout. Zaplavilo mně mrazení doprovázené hukotem a začalo mi docházet co bude dál. To co následovalo ale předčilo moje nejhorší očekávání.
Venku se nad nástupištěm zaplaveným měsíčním světlem vznášela temná silueta která plula k oknu. Začala mi tuhnout krev v žilách a byl jsem úplně ochromený. Postava proplula do místnosti skrz zavřené okno (dolní polovina zdí pod oknem a horní sklem) a plula k mé posteli. Posadila se mi na hrudník a mírně se nade mnou sklonila. Cítil jsem že se nemohu pohnout a začalo se mi velmi špatně i dýchat. Chtěl jsem pryč. Pryč! To byla jediná má myšlenka v mozku zaplaveném hrůzou. Celou bytostí jsem se soustředil na to, abych se vymanil z toho mrazivého objetí, ale čím více jsem se snažil, tím mně ta podivná síla tiskla silněji. Umíral jsem strachy a nakonec se mi nějak podařilo vyskočit z postele a utíkal jsem ke dveřím. Když jsem se ohlédl uviděl jsem něco, co mě odrovnalo. ... Pořád jsem ležel na posteli!! (moje tělo!) - a ten stín na mé hrudi se ani nepohnul. Měl jsem nohy jako z olova a každý krok byl nadlidský výkon. Bylo mi už všechno jedno. Chtěl jsem jediné - pryč od té bytosti. Utíkal jsem po chodbě ke schodům a čím víc jsem se vzdaloval od pokoje, tím pomaleji jsem běžel. Když jsem doběhl ke schodům (asi 10m), nemohl jsem už ani o krok dál. Něco mne táhlo zpět. Najednou jsem proletěl chodbou pozpátku přesně po dráze kudy jsem utíkal a skončil zase v posteli ve svém těle. Vyděšeně jsem si ještě všiml, že silueta má v místě hlavy oči, žádné krvavě rudé. Byly to nejasné tvary o něco temnější,než postava sama. Alespoň tak si na to vzpomínám. Dál už na nic.
Dodnes ke mně ta postava přijde, ale už se mi často podaří se „probudit“. Potom ze strachu před usnutím (myslím že ve fázi polospánku je nejsilnější) chodím po bytě a dívám se do rána na TV, nebo kouřím. Rád bych podotkl, že nikdy před „zážitkem“ jsem neprovozoval žádné seance, nečetl okultní literaturu, nepožíval alkohol ani drogy, ani nesledoval horrory, což jsou činnosti, po kterých lidé většinou podobné úkazy popisují. Nechci být skeptik, ale myslím, že ve většině případů jde pouze o rozjitřenou mysl, kdy přání bývá otcem myšlenky. Jeden čas jsem uvažoval, zda mám navštívit psychiatra, nebo kněze. Neudělal jsem ani jedno. Opravdu nevím, co si o tom mám myslet. Jistý, mlhavý názor mám, ale jist si nejsem. Nevím.
I teď, když to píšu, mám divné mrazení v zádech a pocit, že je tady se mnou v místnosti...

Vydáno:   19. 6. 2003

Přečetlo:  3429 čtenářů
Autor (vložil): Vree

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Uzavřeno
3. 08. 2015 20:43
Lucius L.
¤ rada
24. 03. 2008 12:37
majtinka
¤ Astrální upír
26. 06. 2007 17:10
Míša
¤ racionální vysvětlení
3. 01. 2007 14:52
Markus
¤ UPÍREK
28. 08. 2006 16:37
DAVID
¤ psychický (astrální) upír
19. 08. 2006 10:47
Mikineczka
¤ eh, voprava
27. 06. 2006 11:17
Hero Superjen
¤ Mno...!
27. 06. 2006 11:16
Hero Superjen
¤ Jo jo
11. 05. 2006 20:22
Bibi
¤ třeba....
1. 05. 2006 17:24
Lucudla
¤ Jdi, pomů?e to
24. 03. 2006 16:50
Aether
¤ hmmm
4. 03. 2006 23:16
weru..
¤ AC
2. 03. 2006 17:06
Ikarros
¤ Vidím něco podobnýho
20. 02. 2006 18:05
moramo
¤ Sly?ela jsem
29. 01. 2006 21:32
Andrea
¤ 2pac west side
29. 01. 2006 14:48
snouky
¤ OK
31. 12. 2005 21:53
Jeiden
¤ rada
22. 12. 2005 19:19
Keltor
¤ rada
13. 12. 2005 16:14
Jeiden
¤ Jdi
12. 11. 2005 15:26
Markétka