Vaše příběhy

- Opuštění těla -

Úraz
Loni v srpnu jsem měla úraz. Během dne úrazu jsem byla několikrát v krátkém bezvědomí, i v sanitce.

    Když jsem se pak na chirurgii (po třech dnech na převazu) ptala sestřičky, jak se jmenovala celým jménem sestřička ze záchranky, která se mnou byla v sanitce a kterou jsem do detailu popsala a i její křestní jméno, protože mi ho sestřička v sanitce sdělila, tak mi bylo řečeno, že nikdo takový u nich nepracuje. Sestřička v sanitce mi stále říkala, mluvte se mnou, mluvte se mnou ... Vždyť my dvě se známe, pamatuji si i Vaši dceru, když byla ještě malá. Já ji říkám, já Vás neznám a ona pořád, vždyť já jsem Helena, my se přece známe.
    No a na té chirurgii jsem jim toto vše líčila a hlavně s tím, že chci sestřičce a doktorovi ze záchranky poděkovat. Ještě jsem jim sdělila, že sestřička ze záchranky byla moc hezká, jako anděl, strašně milá, vstřícná, blonďaté vlasy že měla, atd. ... A odpověd zněla taková ironická... tak to jste asi opravdu viděla anděla, protože nikdo takový tady na záchrance nepracuje.

    To byla jedna věc a druhá... ještě ten den úrazu jsem se v bezvědomí dostala za hranice reality. Dostala jsem se tam, kde bylo moc krásně. Byla tam nádherná, slovy nepopsatelná příroda, viděla jsem nádherné, pro mě zcela neznámé rostliny jasných barev. Nevím ani, jak byly vysoké, protože já jsem se ocitla mezi nimi. Byly rostlé velice hustě vedle sebe, jedna na druhé a já si tam mezi nimi říkala, tudy nemohu přece projít, tam se nevejdu. A přesto, bez jediného jejich dotyku jsem se mezi nimi pohybovala, jakoby proplouvala, krásně jsem se tam vešla.
    Jako nehmotná plazma (či jak tento můj stav nazvat) jsem byla. A ten pohyb mě zavedl k takové jakoby propasti. Ta propast byla také krásná. Zvláštní, že to tak nazývám. Na okraji byla krásná. Dál jsem neviděla. A ta propast mě k sobě tak lákala, jako když vábí květ vcelku, úplně mě táhla jako magnet a já se ocitla chvilku na jejím okraji, chvilku od ní a zase k okraji mě něco táhlo, jako kdyby se o mě něco přetahovalo a mezi tím vším jsem dostala informaci... „když se dostaneš dovnitř, tak tam odtud není návratu.“

    Vím ještě, kdyžjsem se napotřetí ocitla na kraji propasti, že najednou do mě něco „zezadu“ hrclo, něco se mnou hrozně škublo a strašně velkou silou, jako kdyby mě vcucovala velkou silou hadice od vysavače, mě to pozpátku velkou rychlostí táhlo zpět. Znovu to škublo a já začala vnímat svět kolem sebe.

Velice by mě zajímalo, jestli někdo z Vás, kdo to tu čtete, něco podobného zažil.

Děkuji za odpověď

Vydáno:   18. 5. 2009

Přečetlo:  3174 čtenářů
Autor (vložil): Axy

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Škubnutia.
12. 01. 2016 2:24
Kybernaut
¤ To Anna Kargerová
21. 10. 2012 21:14
Axy
¤ pozdní reakce
4. 09. 2012 16:20
Anna Kargerová
¤ hlozva
14. 04. 2010 15:53
hlozva
¤ ano
20. 07. 2009 15:03
anonymka007
¤ To Grush
18. 05. 2009 20:17
Axy
¤ Ano,
18. 05. 2009 19:59
Grush