Vaše příběhy

- Vyvolávání duchů -

Praděda a Plešoun
PRADĚDA

Narazila jsem na Vaši stránku a tak chci napsat svůj zážitek... neboli můj příběh z tábora, když jsem byla malá.
Jednou na táboře jsme chtěli vyvolávat duchy a já navrhla mého zemřelého pradědu, který umřel přesně v den mého narození. Začali jsme s vyvoláváním a po chvíli mnou projela vlna chladna. Všichni jsme uviděli stín člověka, jak chodí okolo našeho stanu. Když šel za mnou, jakoby na mě chtěl vztáhnout ruku, ale plachta stanu mu v tom bránila. V tu chvíli mě svíral hrozný pocit. Nikdo z nás se nemohl ani pohnout a ani vyslovit nějaké slovo.
Chvíli chodil okolo stanu a pak náš pohled něco táhlo k okýnku. Tam se nám zjevila lebka trochu pokrytá masem s velkýma očima. Chtělo se nám křičet, ale nemohli jsme. Pak se nám podařilo usnout a zapomenout.
Za čtyři roky na tom samém místě se nám vše vybavilo.


PLEŠOUN

Těch 14 dní na táboře bylo ale ještě horších.
Povídalo se, že v okolí tábora chodí „plešoun“, který nás chce všechny pozabíjet. Jen tak ze srandy jsme si kreslily jeho podobu a pak nastala ta osudná noc...
Měla jsem zrovna hlídku (po jednom, ačkoli nám bylo jen 9 let) a já uslyšela šouravé kroky. Hned nato jsem zahlédla obrys shrbeného velikého chlapa, který mířil ke mě. Nachlazeně kašlal a posmrkával. Už byl skoro u mě, vztáhl ruku a chtěl mě chytit, ale já stihla utéci do stanu. Říkala jsem si: „stan je jen látkový, s kudlou se sem lehko dostane, a co když má sekeru?“ ... Ráno mne našli v horečkách, když jsem se probrala, nemohla jsem spát.
Další noc na to jsem uslyšela velkou ránu, hlavou se mi hemžily různé předtuchy, bála jsem se, že někoho zabil. Vyběhla jsem ze stanu a viděla, že uprostřed tábora normálně stál špalek, do kterého se zasekávala sekera, ale ta se večer schovávala do speciálního stanu. Proč tam tedy teď je? Přišla jsem blíž... a uslyšela zase ten šouravý krok a posmrkávání... zvuky se ale vzdalovaly... já důkladně zkontrolovala sekeru... dotkla jsem se jí... Potom přiběhl někdo s baterkou a svítil mi do očí. Já měla na ruce krev a jen se na ní upřeně dívala, jako bych spala. Potom posvítil na sekeru... byla od krve a pod ní byl zaseknutý výhružný dopis: „Běžte odsud pryč!“ Pár dní na to se objevil podobný vzkaz připíchnutý kudlou na jídelně.
Když jsme odjeli a vyměnili se ze staršími, „on pokračoval“ - podřezal tyč od hlavního stanu a přijela to řešit policie, ale nikdo nenašel žádné stopy a ani žádného plešouna... Od té doby jsme tam nejeli, ale pro letošní rok nám oznámili, že na další tábor jedeme zase tam. Všem proběhl strach a mráz po zádech.
Co bude dál?

Vydáno:   20. 2. 2004

Přečetlo:  2185 čtenářů
Autor (vložil): Andy

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ blbost
6. 08. 2015 18:27
Lucius L.
¤ tentýž samý
9. 06. 2011 11:16
diane666
¤ Co bude dál?
10. 08. 2006 11:09
Gibson
¤ pravda
25. 07. 2006 18:02
Souhvezdi_lyry
¤ duch?
4. 03. 2006 23:51
weru?
¤ rada
24. 02. 2006 19:20
James
¤ Tábor
29. 10. 2005 20:45
Jonyta