• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

E-knihy Adam Evan nakladatelstvi

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

     Tento příběh se stal již před třinácti lety a stal se mému bráchovi, kterému bylo v té době asi 5 - 6 let. Nepamatuji si to zas tak přesně. Narodil se v lednu a v srpnu téhož roku nám zemřela babička. Byla moc hodná, měli jsme ji strašně rádi a tak trochu litujeme, že si jí náš brácha tolik neužil jako my se sestrou. Byla ochotna nám snést modré z nebe.
     Jak jsem již uvedla, babička zemřela v srpnu, takže bráchovi bylo 7 měsíců. Dítě v tomto věku si nepamatuje a nedokáže rozpoznat člověka. Dá se říct, že si vůbec babičku nepamatuje, ani si na ni nevzpomíná.
   Jednou večer, když bráchovi byly 4 roky, tak strašně plakal a nechtěl být v pokoji sám. Mysleli jsme, že se mu jen něco zdálo, a tak ho mamka utišila a on zase v klidu usnul. Ráno jsme z něj tahali proč brečel a co se mu to vlastně zdálo. Nejprve nic nechtěl říct, ale po našem naléhání nám vše prozradil. Prý se probudil a v jeho pokojíčku stála paní celá v bílém. Ptali jsme se ho, co to mohlo být za paní a jestli mu něco říkala. Abych řekla pravdu, brali jsme to všechno tak trochu s nadsázkou. Děti v tomto věku si často a rády vymýšlí. Říkal, že tam jen stála a měla dlouhé, bílé šaty a nic víc. Jen se na něj dívala a pak už tam nebyla.
   Od té doby byl klid a my jsme tuto situaci dále neřešili. Nebylo proč. Měli jsme pocit, že příběh byl skutečně asi trochu smyšlený a že se jen bráchovi opravdu něco zdálo.
  Po nějaké době (dlouhé době) po této události jsme si prohlíželi staré fotky a zábavně jsme je komentovali. Na jedné fotografii byla babička a ségra držela bráchu jako miminko v náručí. Nad touto fotkou se brácha zastavil, zkameněl a říká: "To je ta paní z mého pokojíčku!" Všichni jsme se na něj dívali a řekli mu, že to je jeho babička, kterou si nemůže ani pamatovat. Ještě teď mi běhá mráz po zádech...
  Že by se na něj přišla babička podívat? Poté jsme již věřili, že se mu něco takového stalo. Vždyť takové malé dítě nemá ani ponětí, že se něco takového děje.