    Bylo nám kolem 15 let, sešlo se nás tak 4 - 5 holek na večer v jednom panelákovém bytě (ve 4. patře), a někoho, snad i mně, napadlo vyvolávat ducha. Ono je to už dávno, nikdo pořádně nevěděl jak na to, a který že duch by to měl být, tak jsme dost amatérsky zhasly, chytily se za ruce a domluvily se na duchovi Johna Lennona. Dost jsme se tomu smály a pak jsme se vzájemně okřikovaly, až potom najednou bylo ticho, dlouhé ticho, čert ví, na co která z nás myslela, on už pak o tom nikdo nechtěl mluvit... Totiž v tom pokoji, kde jsme seděly, se najednou rozletěla (zprudka otevřela) všechna okna. Bylo to v zimě a tudíž všechno bylo dost pečlivě pozavírané a fakticky nebyl ten den vůbec žádný vítr, o průvanu ani nemluvě.

    Vypukla panika, okna jsme pozavíraly, samozřejmě rozsvítily v celém bytě, chvíli se navzájem obviňovaly, kdo že za to může, ale nic z toho neprošlo. Když panika opadla, hledaly jsme rozumné vysvětlení, kontrolovaly zajištění oken, strávily dlouhou dobu na balkoně a čekaly na poryv větru, který by (??) něco takového mohl způsobit - a ačkoliv bychom bývaly rády něco našly.. nic.

    Podotýkám, že ani jedna z nás se nepovažovala (a dodnes pokud vím nepovažuje) za žádné médium, pro všechny to byla nová zkušenost a všechny jsme odmítly jak duševní tak i fyzický podíl na tom, co se stalo. Nikdo o tom nechce mluvit, ne ze strachu, ten přešel celkem rychle, hned co se to stalo, ale asi aby si nepřipadal jako cvok.

    Jinak - tohle byl konec příběhu, nic víc už se nestalo. Stejně mi to ale nějak nejde z hlavy...

Vydáno: 10. 4. 2010

Přečetlo: 4270 čtenářů

Autor (vložil): jiřina

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)