• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

E-knihy Adam Evan nakladatelstvi

Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

    Bylo mi něco kolem čtyř let a měla jsem hrozě hodného a zlatého dědu. A on mě každé ráno vodil do školky. Měl ale jednu hroznou vlastnost, neustále mě propaloval svým pohledem. Měla jsem vždycky pocit, jako když se mi rozpadá tělo, nesnášela jsem to protože, jsem cítila jakousi bolest. Někdy jsem se rozbrečela a děda samozřejdmě nevěděl proč. Když se mi kvůli tomu začaly zdát i děsivé sny, raději jsem se schovávala všude možne po bytě, jen aby se na mě nekoukal, jenže on si mě vždycky našel, posadil se a jen se koukal.

    Začla jsem si od srdce přát, aby umřel a opravdu, za necelý měsíc zemřel úplně zdravý na zástavu srdce. Když mi to táta s brekem přišel říct, tušila jsem, co se stalo a začala se smát tak, aby to nikdo nevěděl. Pamatuji si, že jsem se na pohřbu smála, i když jsem dědu měla jinak hrozně moc ráda, udělal by pro mě cokoliv, ale v tu chvíli jsem byla ráda, že zemřel.

    Jak jsem rostla, měla jsem čím dál větší pocit viny, že jsem dědu vlastně zabila a vzpomínala na to, jak byl na mě hodný a hrozně si vyčítala, že jsem si přála jeho smrt. Občas, když jsem byla doma sama a nudila jsem se, chodila jsem si povídat k jeho fotce a pokaždé, když jsem se "mu" s něčím pochlubila, začalo se to znenadání kazit. Jako třeba s dobrými známkami, nebo s láskami atd. Máme u jeho fotky takovou menší pokladničku na zatoulané mince a pokaždé, když si z těch pěnez něco koupím, buď se to rozbije, nebo jídlo je zkažené, nebo to hned ztratím.

    Když mi začala docházet možná spojitost s dědou a jeho smrtí, řekla jsem "mu", že jestli mě takto trestá, tak ať mě jednou potrestá pořádně, ale ať mi už konečně odpustí a všechno mi nekazí. Řekla jsem to v návalu zlosti, protože se mi právě ztratil hrozně krásný přívěšek, který jsem mu šla ukázat a vím jistě, že jsem s ním neodcházela z domu, ani si ho nikdo nepůjčoval, protože v tu dobu neměl kdo a naprosto jistě vím, že jsem ho dávala do šperkovnice, jako všechno. Myslela jsem tím, jako že mi třeba při nejhorším umře kreček nebo něco, místo toho mě za týden a kousek srazilo auto.

    Posuďtě sami, myslíte si, že to všechno byly náhody, nebo v tom má opravdu prsty můj děda?