    Ahoj napíšu vám příběh o zážitku mé klinické smrti, něco mi to vzalo a něco dalo.

    Když jsem byla těhotná a čekala své druhé dítě v roce 2000, bylo to na štedrý den. Moje babička byla v porodnici se mnou a na ten den nikdy nezapomenu!

    Ráno jsem byla ješte v práci, praskla mi voda a tak jsme šly do porodnice. Skákala jsem tam na míči, chodila sem tam a křičela bolestí jaka o život. Doktoři nikde, sestra tam byla jen jedna. Poslední ultrazvuk mi neudělali a celkem se o mě ani moc nezajímali. U porodu jsem měla opilého primáře, který mi ani trochu nepomoh...

    Najednou jsem nemohla dýchat a ztratila jsem vědomí, neviděla jsem žádné světlo ani tunel. Ale proběhl mi hlavou bleskurychle celý můj dosavadní život, který jsem doposud žila. Potom jsem slyšela jen hlasy, jemné, které říkaly - né, ješte není její čas, vrátíme ji zpátky. Byla jsem tři měsíce v komatu a doktoři mi nedávali naději, že se proberu. Ale manžel u mě sedával každý den, věřím, že jeho láska ke mně mě vrátila mezi živé. Nechtěla jsem potom přijmout malého, který se nám narodil, jako bych ho vinila za to, co se mi stalo. Bála jsem se na něj šáhnout, trpěla jsem velkýma depresema.

    Potom jsem se z toho dostala, zjistila jsem, že vidím věci, které jsem před tím neviděla ani neslyšela. Když jsem si nedávno na sebe vykládala andělské karty, vyšlo mi, že mi bůh a andělé dali tři dary - jasnozřivost, pomáhat druhým lidem a magii. A teď tomu věřím, v mém životě už jsem mohla být 8 krát po smrti, mám svého anděla stražného, který mě opravdu chrání.

Vydáno: 2. 9. 2010

Přečetlo: 6525 čtenářů

Autor (vložil): pentagramové oko

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ -

14. 02. 2011 6:03

daiterr

Číst komentáře