Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

U nás doma II.
Dobrý den,

Mám pro vás pokračování mého původního článku ( U nás doma ).
Pokud jste četli původní příběh, tak jste se dozvěděli o mých / naších klasických duchařských příznaků. Stíny, zvuky a pod...

Nyní vám napíši můj zážitek, který ve mě už dva týdny leží a musí na povrch. Je ale dobrý, tak se nemusíte ničeho obávat. :)


    Zhruba před dvěma týdny k nám byla pozvána jedna paní, s kterou se moje babička seznámila minulý rok o prázdninách na dovolené. Tato paní se mi zdála na první pohled taková normální, paní kolem 50ti, která se většinou držela na dovolené stranou. Ale pořád se bavila s moji babičkou a ještě s jednou její kamarádkou. Později jsem zjistil, že se nedrží stranou, ale spíš hodně vnímá okolí a zajímá se o esoteriku už nějaký čas.
    Po dovolené se mě babička svěřila, že z ní vyháněla nějaké duchy, které měla přilepené na sobě a opravdu, po prázdniných se moje babička jako kdyby změnila, teď je víc taková pozitivní než před tím. :)

    Ale dost seznamování. Abych přešel k věci. Když k nám ta paní přišla, tak jsme ji jako správní hostitelé pohostili, potom se paní opřela, zavřela oči a začala být hodně vnímavá. Sdělila nám všem, že v našem domě máme hodně duchů. Začaly klasické otázky, jestli tady někdo nezemřel apod. Jak jsem se dozvěděl, tak prý tady zemřeli rodiče mého dědy. Ale je tu toho prý víc, až na stovku. Mnoho duší se u nás zdržovalo a to kůli tomu, že jsme měli před našim domem křížek a prý tu kdysi stávaly dvě lípy, no takhle to říkaly babičky. Ještě jsem se dozvěděl, že u nás je něco jak celnice, že duše odsud chtějí odejít do nebe a my jim musíme pomoct.

    Paní se na mě podívala a zeptala se mě jestli nechci být médium, na což jsem nadšeně kývl. A pak to vše začalo.

    Usadil jsem se, položil vedle sebe ruce a nohy položil na zem tak, aby se nekřížily. Paní mě libozvukým hlasem začala říkat, co uděláme. Jako první jsem zavřel oči a paní se na mě napojila, když mě to řekla. A opravdu, cítil jsem takový pocit, jako kdybych celý ztěžkl, hlavu jsem cítil jak mi klesá, i když byla pořád na místě. Nyní jsem si měl představit naši místnost, ve kterém jsem se nacházel.

    Tak jsem i udělal, viděl jsem naši místnost celou černo bílou a kolem neuvěřitelné množství tmavých siluet a jedna největší, ta stála u mé levé nohy. Tyto informace jsem podal paní a ona mi dala další instrukce, měl jsem si promluvit s touto nejsilnější duší, protože byla největší a nejsilnější. Měl jsem se v duchu zeptat z jakého roku je, kdo je, kde ji zabili a čím. Nejprve jsem tomu sám nevěřil, ale před očima se mi zobrazovaly symboly a ty jsem říkal paní a babičkam. Těm lechkým věcem jsem rozuměl, těm horším symbolům jsem nerozuměl, ale babičky a paní jo.

    Tak jsme došli na to, že to byla nějaká Abatyše z roku asi 1801 nebo 1901, přesně jsem to neviděl, byla zastřelena kuší pod stromem v nádherné krajině, ale nevím kým. Po tomto procesu jsem ji měl říct, že je už duše mrtvá a my ji můžeme pomoct. Měl jsem vytvořit uprostřed černobílé místnosti bílý světělný kužel se schodama uvnitř. Při vytváření jsem si měl na pomoc zavolat svého andílka, který mi pomohl. Následně jsem zase komunikoval s duší abatyše, že má jít do kužele, aby ostatní viděli, že není čeho se bát, tak i udělala. Za ní šel hned velký zástup malých dušiček. Když šli už uprostřed, poděkoval jsem duši abatyše za spolupráci a řekl ji, že už na ni čeká jen lepší místo. Až všechny duše odešly, tak jsem kužel světla zavřel a mělo to být vše. Za odměnu jsem se mohl zeptat svého andělíčka na jednu otázku, jakoukoli. Nedalo mě to a zeptal jsem se na tak zmiňovaný rok 2012. Odpověď byla taky v symbolech a jako první se mi zjevilo ,,N" a pak předtím nejsíš ,,1". Podle paní, mamky a babiček to znamení nová éra či začátek. Tak jsem velice poděkoval za pomoc andělíčka a pomale otevíral oči.

    Když už bylo po všem, po celém těle jsem se cítil strašně velký, šahal jsem si na konečky prstů a hmatem jsem cítil obří konečky mých prstů. A tento pocit jsem míval často, když jsem byl mladší a okamžitě se mi to vybavilo. Další věc, měl jsem takové oddálené vidění, ale jen krátkodobě.

    Po tomto všem mě ještě sestra říkala, že když jsem byl ,,medium" a komunikoval jsem, tak se planem svíčky neustále zvětšoval a zmenšoval, no každopádně zajimavý úkaz. :)


    Tak na konec mě paní pochválila, že mi to velice dobře šlo a oznámila mi, že jsem velice citlivý člověk, což by vysvětlovalo věci z prvního článku (U nás doma...). Jsem velice vděčný za takovýto zážitek. Od té doby už nevěřím, ale vím. :)

Vydáno:   29. 1. 2011

Přečetlo:  2614 čtenářů
Autor (vložil): LuboshekZ

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ velké tělo
17. 03. 2011 21:35
Gretchen
¤ zájem
1. 02. 2011 10:04
matineta