Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Duch ve staré kovárně
    Když mi bylo asi osm, přestěhovali jsme se s rodiči do Zlína. Dům, který jsme koupili, byl starý asi 120 let, byla to bývalá kovárna. Samotná kovárna byla součástí domu, ale byla níž než zbytek bytu a měla oddělený vchod z druhé strany domu. Pamatuju si, že vždycky, když jsem byla malá, strašně jsem se bála po tmě vynášet smetí do popelnice, která stála u té kovárny, a snažila jsem se nepodívat do okna kovárny ze strachu, že tam uvidím "přízrak". Pokud si pamatuju, nikdy jsem tam nic neviděla, ale prostě jsem tam neměla dobrý pocit.

    Další věc se mi stala, když mi bylo asi šestnáct. Ležela jsem v posteli a spala - na boku, ruce vystrčené do prostoru ven z postele. Najednou jsem otevřela oči a viděla obrysy průhledné postavy, která dřepěla vedle postele a moje ruce držela ve svých. Zachvátila mě neskutečná hrůza, chtěla jsem se pohnout, chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem. Pak se mi zavřely oči a nebyla jsem schopná je znovu otevřít. Za chvilku to odeznělo, ale když se mi zase podařilo otevřít oči, postava už byla pryč. Vím, že tomu stavu, kdy je člověk při vědomí, ale není schopný se pohnout, se říká spánková paralýza, a vím i to, že se říká, že v tom stavu člověk vidí různé věci, protože ještě napůl spí. Ale myslím si, že to nejsou halucinace - prostě máte v tom stavu dostatečně otevřené vnímání a mozek není natolik aktivní, aby určoval, co smíte a nesmíte vidět a vnímat a co je a není "skutečné".

    Kromě tohoto zážitku se mi pravidelně stávalo, že jsem - většinou ve svém pokoji - občas cítila vůni parfému, jaké se používaly za starých časů. Různě po domě, hlavně v kuchyni, se mi stávalo, že jsem měla pocit, že za mnou někdo stojí. Stejný pocit mi popisovala i kamarádka, která je na tyto věci citlivá, když u nás byla na návštěvě a byla v kuchyni sama. Taky jsem v té době hodně hrála na kytaru a to jsem pak často cítila jeho přítomnost v pokoji, jakoby ho hudba přitahovala. Když jsem byla malá a na chodbě před naším pokojem ještě nebyl koberec, slýchala jsem občas večer tiché kroky, jakoby se někdo pomalu kradl ke dveřím. Celkově jsem z toho měla pocit, že máme doma zvědavou a společenskou bytost, které je samotné smutno a chce si s námi povídat... Mě to ale docela děsilo. Pak jsem začala přemýšlet, jak té bytosti pomoct dostat se tam, kam patří (už si přesně nepamatuju, jestli jsem něco z toho zrealizovala, ale žádné obřady se nekonaly, možná nějaká ta modlitba), a všechny ty projevy přestaly... Teď, když přijedu domů, mám pocit, že ten dům už má jinou atmosféru než tehdy.

Vydáno:   12. 5. 2011

Přečetlo:  2423 čtenářů
Autor (vložil): chikeet

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Spánková paralýza
18. 06. 2011 14:19
Oxide
¤ Ahoj
31. 05. 2011 14:00
GingerXX
¤ spánek
24. 05. 2011 14:52
Maruskamahony
¤ Spánková paralýza
15. 05. 2011 12:14
the cell
¤ Hezky psané,
14. 05. 2011 13:08
Grush
¤ Spánková paralýza
13. 05. 2011 13:57
Andre
¤ modlitba
12. 05. 2011 20:10
prokopios
¤ fajné
12. 05. 2011 11:18
Houba