Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Na onom světě
Dobrý den.
    Jmenuji se Franta (1964) a chtěl bych vám napsat o zážitku, který se přihodil 3 dny po tom, když zemřela moje babička Berta (12. 1. 1918 - 8. 1. 1997). Musím předeslat, že tato babička, společně s mým dědečkem Metodějem (16. 6. 1915 - 1. 7. 1992), mě vychovávali a měli jsme k sobě velice blízký vztah. Já jsem v tu dobu měl své syny s první manželkou Jitkou (1970), Pavlíka (nar. 1994) a Dominika (1996).

    V noci se mi, u nohou postele, zjevila babička a řekla mi, že jsem chtěl vědět, jak to vypadá na druhé straně a že mi to ukáže. Vstával jsem z postele, abych s ní šel a všiml jsem si, že moje tělo zůstává ležet na lůžku. To jsem se zasekl a vyjádřil obavu z toho, co když se děti, nebo manželka, která spala vedle mě, probudí. Babička mi řekla, že nemusím mít strach, že kdyby něco, tak zavčasu budu zpět ve svém těle.

    Tak jsem s ní odcházel a musím říct, že tam kam jsem šel, bylo moc nádherně. Nešel jsem oním tunelem, ale ten tam byl, tak nějak bokem. Ono světlo nebylo koule, ale bylo velice jasné a všude přítomné. Všude mě tam naráz obklopovala všude přítomná, obrovská láska. Byla to vskutku Boží láska a přítomnost pána Boha tam byla opravdu citelná, nezaměnitelná a „hmatatelná“. Najednou jsem tam viděl všechny blízké, co tam už jsou a mohl s nimi komunikovat. Komunikace probíhala mimoverbálně, se všemi naráz a všechny informace plynuly také najednou, bez nějakého sledu. Vůbec, veškeré vnímání i vyjadřování probíhalo bez potřeby využití našich základních smyslů, celou podstatou duše. I veškerý pohyb a přemísťování se děl rychlostí myšlenky a nezáleželo na vzdálenosti. Celá tato návštěva by se dala charakterizovat takto: „Byl jsem tam a nebyl. Viděl jsem, neviděl jsem. Slyšel jsem, neslyšel jsem. Cítil jsem, necítil jsem. Mluvil jsem, nemluvil jsem. Dotýkal jsem se, nedotýkal jsem se“. Vše vycházelo z podstaty duše, v jednom okamžiku a naráz. Nevím, jak bych jinak tento stav popsal, aby se dal pochopit naším pozemským chápáním. Bylo tam opravdu nádherně.

    Získal jsem tam také obrovskou spoustu informací, které byly důležité jak pro mě, tak pro mé blízké, rodinu, přátele, tak pro celé lidstvo. Vím, že to bylo moc obrovské množství, moc důležitých informací. Když jsem odtud odcházel do svého těla a začal se probírat, tak jsem si říkal, že tyto informace nesmím zapomenout a musím je sdělit všem. Ještě jakoby z dálky jsem však slyšel babiččin hlas, jak říká, že toto si pamatovat, mi není dovoleno a všechno zapomenu. Zůstane mi to, co mi zůstat má, ale že dle těchto informací se v budoucnu zachovám, až když to bude potřeba. Pak už jsem seděl na lůžku a vstřebával jsem, co se vlastně přihodilo.

    Stejnou noc, měl stejnou příhodu i můj bratr Radek (1969), ale když měl opustit tělo a cítil tam tu lásku, tak věděl, že by se nevrátil a proto se zasekl a dál nesměl jít a šupl okamžitě zpět.

    Když jsem se o tom bavil s rodinou, tak mi bylo řečeno, že to byl jen sen, umocněný rozcuchanou psychikou. Já jsem ale 100% přesvědčen, že to sen nebyl a od té doby vím, že Bůh je všude a v každém z nás, ať chceme, nebo ne a nezáleží, skrz kterou církev jej vyznáváme a, nebo jestli jej vyznáváme skrz někoho. K Pánu Bohu máme odpovědnost jen sami za sebe a nejdůležitější je, abychom ho měli sami v sobě, abychom jej vnímali svým srdcem, svou duší, každý z nás si k němu musí cestu najít sám. Bábi a dědo, moc vám za vše děkuji.

Ošťádal František, Zámecká 181, 78973, Úsov,
ostadalfrantisek@gmail.com
732200276


Vydáno:   8. 10. 2011

Přečetlo:  3091 čtenářů
Autor (vložil): FrantaO1

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Reakce
24. 08. 2012 12:58
Monis
¤
11. 01. 2012 12:18
Gretchen
¤ """
9. 11. 2011 21:25
Kelly
¤ ano
10. 10. 2011 18:53
Jelitko
¤ jak?
10. 10. 2011 4:25
FrantaO1
¤ pane Frantiku
9. 10. 2011 20:58
Jelitko
¤ odpověď jelítko
9. 10. 2011 19:24
FrantaO1
¤ diky Franto
8. 10. 2011 14:55
Jelitko