    Zdravím srdečně všechny s otevřenou myslí a srdcem. Asi před dvěma lety jsem pod názvem příběhu "Když přijde den - poznání" popsala, jak mne navštívil můj zesnulý manžel dvakrát do 24 hodin po smrti. Já už nějak to slovo nerada používám, protože skutečně věřím, že pouze měníme formu existence. Nevíme, jak běží čas v duchovním světě - možná paralelním vesmíru, kde přebývají duše těch, kteří odešli z tohoto světa, ale věřím, že tomu tak nějak je.

    Jezdím do práce autem, protože to mám dost daleko a parkoviště jsou v době mého příjezdu vždycky úplně plná. Začala jsem tedy, když spěchám, prosit manželova ducha, jestli by mi nepřipravil místo - já vím, že to zní praštěně, ale když si řeknu včas - třeba 20 minut před dojezdem, zaparkuji, obvykle je tam jedno nebo zrovně někdo vyjíždí. Než jsem začala takto "prosit" - obvykle jsem parkovala tak 500 m od budovy, tam pak taky parkuji, když zapomenu slušně poprosit nebo nespěchám - a nechci otravovat.

    Pěknou věc jsem zažila letos v létě - nesvítily mi obě parkovačky - už několik týdnů, já je nepoužívám, ale štvalo mně to, v mém autě je k nim špatný přístup, tak jsem při výměně oleje řekla v servisu, ať mi ty žárovky vymění. Převzala jsem auto, dojela domů do garáže,... a svítila jenom jedna. Nevím jak to nazvat, ale dostala jsem takový jakýsi záchvat lítosti, položila jsem hlavu na volant a zaskučela něco v tom smyslu, že jsem na všechno sama a je mi smutno a jestli by s tou zatracenou žárovkou manžel nemohl něco udělat. Zavřela jsem garáž (mám ji v přízemí svého domu) a šla jsem nahoru domů. Ráno svítily obě a už svítí asi 3 měsíce. No comment.

    Kromě toho se můj manžel (vždycky dopoledne) dvakrát zjevil mé neteři, nejdříve se ozvalo klepání, neteř vyšla na chodbu a tam stál na podestě schodů zesnulý strýc, chvíli se na sebe dívali a potom se obraz rozplynul. Urnu s manželovým popelem mám doma, nechci se s ní rozloučit, moje maminka má tátu taky doma - mám ji v obýváku, u toho fotku a kytku a všechny tři naše kočky tam velmi rády sedávají, doslova mu dělají společnost. Manžel miloval zvířata, asi je jim tam dobře - zvířata patrně vnímají mnohem více než my duchovní svět.

    Tak takhle to u nás doma chodí, mějte se hezky a věřte jenom pozitivním věcem. Zdraví Z.

Vydáno: 31. 10. 2011

Přečetlo: 2840 čtenářů

Autor (vložil): cermazuz

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...