Vaše příběhy

- Minulé životy -

Zabil tě Franz Sonnenstein
    Jak jsem již psala, od mala se mi zdají velmi živé hororové sny. Sny o válce se mi zdály často i jako velmi malé holce, babička dokonce říkala, že jsem za spaní křičela německy. Německy jsem se ovšem začala učit až na gymnázium a nikdy bych si o sobě netroufla říct, že tento jazyk umím....

    Sen začíná docela příjemně, jedu s nějakou školní třídou na lyžařský výcvik, obličeje mi sice nic neříkají, ale já jsem s těmi lidmi spokojená a bavím se. Je zima, kupéčka jsou nacpaná lyžemi, my se smějeme a vykládáme si vtipy... Pak příjde střih, jsem s pár lidma na běžkách a dostaneme povel, že si máme na chvilku odpočinout. Rozhlédneme se kolem a vidíme, že před námi jsou nezasněžené kameny, sníh se neboří, tak si odepneme běžky a procházíme kolem těch šutrů. V tom sen začne být nepříjemný, najednou jsem sama, všichni zmizí, udělá se mi tak zle, že se mi chce brečet, musím se posadit, abych neupadla... Pak příjde starý pán a začne na mě mluvit německy, já mu odpovídám stále dokola, že mu nerozumím, že nechápu, co chce, začíná se vztekat, třese se mnou a neustále něco v němčině drmolí, bojím se ho.... Pak to vzdá a se silným akcentem se mě zeptá, jestli jsem si přijela zavzpomínat. Já mu odpovím, že ne, že jsem tam se školou poprvé, že to místo neznám. Kroutí hlavou, ale když vidí, že to myslím vážně, vytáhne černobílou fotku malé holčičky (4-6 let) s černými vlasy střiženými na mikádo, v kabátku na knoflíky s límečkem, asi v sukni, která není vidět a v ponožkách, okopané boty vypadají, že jí budou větší... Najednou vím, že to je moje fotka, už se nehádám, otočím ji a tam je datum 4. 3. 46. Cítím, že znám i starého pána, že se máme moc rádi... nic neříkám, on taky mlčí, malým nožíkem, z jednoho z kamene oškrábe vrstvičku mechu a tam je vidět malý, vyrytý křížek. Potom mi jen oznámí: "Zabil tě Franz Sonnenstein." V tom sen končí.

    Neznám nikoho s takovým jménem a v reálu se mi na lyžáku nic podobného (naštěstí) nestalo, ale i po letech, co se mi tento sen zdál, je mi smutno a nepříjemně, když na to jen myslím....

Vydáno:   11. 2. 2012

Přečetlo:  2759 čtenářů
Autor (vložil): Perchta

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Zbyněk P.
13. 02. 2012 16:43
Perchta
¤ Pro Perchtu
13. 02. 2012 15:21
Zbyněk P.
¤ tak já se
13. 02. 2012 10:32
Dana P.
¤ pardon
12. 02. 2012 0:58
Sarka137
¤ ve skutčnosti
12. 02. 2012 0:56
Sarka137
¤ Ella
11. 02. 2012 22:02
EllaPrau
¤ Engai
11. 02. 2012 20:44
Perchta
¤ Perchta
11. 02. 2012 18:50
Engai
¤ Axy,
11. 02. 2012 14:15
Perchta
¤ To Perchta
11. 02. 2012 12:47
Axy