Vaše příběhy

- Něčí přítomnost -

Svatební šaty
Chci Vám vyprávět o tom, co se děje v domě mých rodičů.

    Mí rodiče koupili dům, až když jsme se já a má sestra osamostatnily, takže ani jedna z nás tam nikdy nebydlela. Tento je dům je dost starý, nikdo přesně neví, kdy byl postavený a kým. I proto, že už vystřídal mnoho majitelů, kteří se po domácku snažili o různé úpravy a opravy v domě, „vysvětlujeme“ si různé příhody více méně “racionálně“, dost věcí svádíme na staré rozvody elektriky, na praskající trámy, na špatně zavíratelná okna apod. Ale nikdo z nás si s tím tak jistý není….

    Nutno říct, že mamčina kočka nesnese, když jí někdo vytáhne do patra, to pak vyvádí jako šílená, má z toho místa regulérní panickou hrůzu, ale v přízemí je spokojená… a říká se přeci, že zvířata vidí a cítí mnohem víc než lidé.
Já, vždy, když musím u našich přespat, vím, že to nebude jen tak. Začne to už večer, když si s rodičema povídáme dole v kuchyni, začne blikat světlo. Pokud rozsvítím svíčku, její plamen se ohýbá hned na jednu hned na druhou stranu, jako v průvanu. Občas nám někdo projde nad hlavami. Co slyším ale opravdu často i přes den je zvuk jako když někdo luskne prsty do rytmu….

    Tato příhoda se udála pár týdnů před mojí svatbou. Jako “správná“ nevěsta jsem nemohla mít svoje svatební šaty doma (nechala jsem si je šít a protože jsem už v té době žila s přítelem devátým rokem a nechtěla jsem, aby je viděl :D tak jsem je strčila k našim). Pověsila jsem je k rodičům do šatny, která se nachází právě v tom patře, kam se bojí naše kočka. Asi tři týdny před obřadem jsme si sestrou naplánovaly setkání u našich. Povídaly jsme si a přes celý den jsme ignorovaly známé „fígle“ domu, luskání prsty, dupání na hlavami…

    Nutno ještě dodat, že mamka si suší kytice a ty nejhezčí stáhne drátkem, kolem drátu uváže mašli a za tu mašli se pak na hřebíček pověsí na trám (taťka si musí stoupnout na stůl) vysoko nad hlavu.

    No čas nám pěkně utíkal a odpoledne mamka se sestrou dostaly nápad, že bych se jim měla ukázat ve svatebních šatech, prý aby se dostaly do správně slavnostní nálady :D… Nechtělo se mi, ale nechala jsem se přemluvit, vyšla jsem schody nahoru a byla jsem docela překvapená, že šaty jsou pověšeny na tyči hned jako první i když jsem je dala až za taťkova saka, aby je nikdo zbytečně neprohlížel… Ale bylo mi to jedno, myslela jsem si, že někdo prostě neodolal :). Pak jsem zase nemohla najít kruhovou spodnici i když jsem si byla naprosto jistá, kam jsem si ji dala… Poslední překvapení bylo, že když jsme pak šaty vyndaly z obalu, měly zašněrovanou šněrovačku i když jsem stoprocentně věděla, že já jsem je do pouzdra dala, tak jak jsem si je na poslední zkoušce svlékla, protože se mi nechtěly šněrovat zpátky…..

    Tak jsem si zkusila šaty a sestra mě začala utahovat šněrovačku. Když byla hotová i s posledním křížem, tak mi najednou do vlasů spadla mašlička. Obě jsme zvedly hlavu, abychom se podívaly, odkud to padá. Pak jsme se podívaly jedna na druhou a v tom nám začaly k nohám padat mamčiny sušené kytky, ale jedna po druhé, jako by je někdo postupně odhazoval. A drátek nikde!

    Určitě se kytice neutrhla, protože by spadla najednou a celá i s mašlí… A mamka i sestra přísahaly, že se šatů ani nedotkly…

Vydáno:   22. 3. 2012

Přečetlo:  2236 čtenářů
Autor (vložil): Perchta

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤
19. 06. 2012 10:34
isilme
¤ Perchto
23. 03. 2012 22:29
iveta
¤ Do diskuse
23. 03. 2012 20:42
Zbyněk P.
¤ Perchta
23. 03. 2012 20:13
bubaku
¤ bubaku
23. 03. 2012 13:35
Perchta
¤ Ahoj
23. 03. 2012 12:59
bubaku
¤ *
23. 03. 2012 6:13
Perchta
¤ :-)
23. 03. 2012 0:34
bubaku