Vaše příběhy

- Sny a realita -

Cestování v čase?
    Prodírala jsem se právě uličkou mezi lidmi při odchodu z kina, když tu se mi jako posthypnotická sugesce vynořilo v hlavě: mám důležitý úkol. Venku ve tmě (v zimě se stmívá brzy) jsem opatrně prohlížela kolemjdoucí, kdo z nich by mě mohl sledovat a chtít zhatit moje poslání.

    Zamířila jsem do starší části města. Tam je hodně průchodů a dvorků a starých pavlačových domů.
Znala jsem to tam z dětství a doufala jsem, že tady pronásledovatelům uniknu.

    Chtěla jsem zkusit známý průchod do dvorka. Vrata byla zavřená a instinkt mě varoval, že i když použiju své umění otvírat zamčené dveře (o kterém jsem se právě teď dozvěděla), je tohle past. Už jsem byla nervózní a intenzivně pátrala pohledem, který dům nebo způsob úniku mi instinkt doporučí jako bezpečný.

    Pak jsem s úlekem pocítila, že už jsou kousíček za mnou. Schoulila jsem se na hromadu odhrabaného sněhu před starou lékárnou a doufala jsem, že v kraťasech na sněhu mě budou považovat za jednoho z mnoha bezdomovců.

    Minuli mě, ale po pár krocích se jim něco nezdálo. Vraceli se, jenže já jsem na nic nečekala a vběhla do nejbližšího průjezdu. V jedné ze stěn měl vytesanou lavičku. Padla jsem na ni a rychle jsem na hrbolky na zdi vyťukala geometrický kód, který se mi vynořil z paměti ve chvíli ohrožení - zase nějaká načasovaná sugesce.

    K mému překvapení se část lavičky se mnou rozjela dolů jako výtah a já jsem se ocitla v nějakém zvláštním místě, nejspíš to připomínalo jakési moderní výzkumné medicínské pracoviště.

    Mladá vědecká pracovnice mi sdělila, že moje testy dopadly dobře. Pak mi sdělila, že teď jsem v budoucnosti. Vysvětlila mi, že minulost, přítomnost i budoucnost existují současně. Oni - tedy obyvatelé budoucnosti - objevili způsob cestování časem. Bohužel lidé teď, místo aby se starali o svou současnost, se baví tím, že cestují do minulosti a užívají si to jako dobrodružství. Přitom ovšem svými aktivitami leccos v minulosti pokazili, a proto jsou potřeba lidé, jejichž úkol je tu minulost dát do pořádku.

    Nemohla jsem tomu úplně uvěřit a za každou cenu jsem chtěla vidět svět mimo tyhle podzemní laboratoře. Vědkyně mi tedy dovolila vyjít ven - a ten pohled vyvolával úzkost: betonové zdi, ostnaté dráty, betonová země. Žádný prostor, jako ve vězení. V rohu živořil usychající trs trávy. Napadlo mě: co bylo dřív? Únik lidí do minulosti měl za následek tenhle depresívní betonový svět, nebo tohle betonové vězení vyhnalo lidi do minulosti?

    Pak jsem se probudila a - věřte nevěřte - s chutí a s úlevou jsem vyrazila do práce.

Vydáno:   1. 6. 2012

Přečetlo:  1456 čtenářů
Autor (vložil): rheia

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Vladimír, Dave2012
4. 06. 2012 13:50
rheia
¤ Iveta, Honza
4. 06. 2012 13:27
rheia
¤ pro dave 2012
3. 06. 2012 10:09
vladimír
¤ q
2. 06. 2012 23:32
dave2012
¤ oprava
1. 06. 2012 22:02
vladimír
¤ komentář
1. 06. 2012 22:00
vladimír
¤ Rheia
1. 06. 2012 15:44
Honza784512
¤ rheia
1. 06. 2012 14:45
iveta
¤ rheio
1. 06. 2012 13:25
Dana P.