• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

    Chtela bych napsat zajimavy zazitek, ktery jsem mela dnes pred probuzenim. Je to pro ty, kteri veri, ze smrti nic nekonci....

    Vcera byla celkem pekna nedele, tak jsem se sla s dcerou projit po meste. Sly jsme na mista, kde jsem s ni jeste nikdy nebyla, protoze dcera se do Brna pristehovala teprve nedavno, takze moje rodne mesto tak dobre nezna.

    Tentokrat jsme sly na jinou stranu nez obvykle a dosly jsme ke kosteliku Ceskobratrske cirkve, kde tenkrat pred mnoha lety, kdyz me bylo devet let byla mse za meho dedu, ktery zemrel.

    Ulice je moc krasna a dela dojem jakoby jsme byly ve starsi dobe, jsou tam moc pekne domy. Dokonce mesto tam nechalo vyrobit lampy stareho stylu jak nekde v Londyne...

    Rikala jsem dceri, jak to tenkrat probehlo, ze tady v tomto kosteliku byla mse za meho dedu a ze na to nezapomenu, i kdyz me bylo tak malo let. Tak jsem zavzpominala a nase myslenky se asi na vzajem spojily - me a dedovy.

    Dosly jsme domu a pak uz jsem na dedu nemyslela, ale zustal mi dobry pocit v myslenkach a byla jsem rada, ze jsem na ty mista dceru vzala.

    K ranu, nez jsem se probudila ze spani jsem najednou uvidela dedu... objal me a ja jsem rikala: dedo, rekni mi neco... pamatujes, jak jsi me povidal pohadky? Pozdravili jsme se a on bez reci nahle zmizel. Ani jsem si ho poradne neprohlidla. Jeste bych chtela dodat, ze me udivilo, ze s nim byl maly psik, kteremu jsem rikala Julli a ten byl se mnou v Izraeli, kdyz jsem tam byla ze zacatku ty prvni leta a on pak zmizel. Ted je uz samozrejmne davno na jinem svete, protoze to uz je moc roku. Takze deda ho ma u sebe. On mel vzdycky rad mensi pejsky, takze se mu asi libil.

    Na toto setkani ted cely den myslim a zase mam takovy svuj nazor z tech mojich zkusenosti, ze staci jen zavzponinani na ne a oni tam na druhym brehu hned nase myslenky pochyti... a proto deda me prisel pozdravit. Asi se mu libilo, ze jsem si na nej vzpomela.

    Jsou to veci, na ktere nejsou zadne dukazy a ani nemohou byt.... ale pro me to existuje...