• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

E-knihy Adam Evan nakladatelstvi

Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Už když začínám psát tenhle příběh, je mi jasné, že tomu asi věřit nebudete, protože jste to nezažili a přijde vám to absurdní.
Už odmalička se mě stávají nevysvětlitelné příběhy, na které nedokážu vůbec zapomenout, ale zaměřím se jen na jeden, který mě málem přivedl do blázince...
Stalo se to v únoru 2006. Byl pátek a já jsem se s mojí rodinou, kamarádem bráchy a mojí kamarádkou chystala na chalupu. Hrozně jsme se těšili a celé odpoledne probíhalo v pohodě. Protože jsme byli čtyři děti, rodiče se rozhodli, že nám udělají velké letiště v podkroví, které není ještě úplně dodělané. My jsme souhlasili a těšili se na legraci.
Bylo už pozdě a tak jsme šli spát do podkroví a rodiče spali dole v místnosti. Brácha a jeho kámoš usnuli hned potom, moje kámoška Terka a já nakonec.
Najednou jsem pocítila velkou ránu na hlavě (jako by mě někdo uhodil) a probudila jsem se. Ale byla jsem úplně mokrá. Zmocnil se mě velký strach a panika a napadlo mě, že mě omylem bouchnul bráchy kámoš ze spaní. Ale omyl! On byl totiž otočený k bráchovi (zády ke mně). Okamžitě jsem probudila Terku, ale ta byla taky celá mokrá a řekla jsem jí to.
Asi si ani nedokážete představit ten odporný pocit, když sedíte v poloprázdné, nedodělané místnosti, naplněné tmou a bojíte se jen pohnout. Ale tohle byl pouze začátek...
Jak jsme tak tam seděli v té místnosti a drželi se za ruce, uslyšeli jsme podivné škrábání ve zdi hned za námi a pod oknem. Mysleli jsme, že je to myš. Ale ve zdi? Co nám bylo divné je, že brácha a jeho kámoš klidně spali. Nechtěli jsme je budit a tak jsme se rozhodli, že půjdeme dolů za našima. Ale báli jsme se vstát a rozsvítit.
To škrábání stále pokračovalo, ale my jsme ho nechtěli vnímat. Najednou jsme uslyšeli spláchnutí záchodu. „Hurááá, naši!“ řekla jsem si a proto Terka vstala a rozsvítila. Otevřela dveře a já sem řekla: „Mami?“ Ale nikdo se neozýval a pozor! To splachování nebylo jednou, ale asi desetkrát za sebou. V tom jsme byly tak vyděšené, že jsme zapli telku, zhasli světlo a skočili do spacáku. Vy si to nedokážete představit, ale věřte mi, že jen když to píšu, tak mě běhá mráz po zádech...
Seděli jsme v posteli a drželi jsme se za ruce a hlavně se snažili si povídat o něčem, co nás napadne. Tak jsme kecali a vůbec jsme si nepřipouštěli to nechutné škrábáni ve zdi hned pod oknem. Zničeho nic se na chodbě ozvala velká rána, jakoby někdo stál na chodbě a házel dřevěné bedny dolů. Byl to takovej rámus, že se museli probudit naši, pejsek, ale i brácha a jeho kámoš. Popadla nás panická hrůza, ale báli jsme se jít na chodbu a dolů za našima.
Ustalo to a já povídám Terce: „Cítíš ten vánek?“ Ale okno bylo zavřené (byla zima). A jakoby někdo přebíhal z roho do rohu. Vše ustalo a já úplně rozeřvaná povídám: Tery, víš co mě příde? Jakoby se někdo, nebo spíš něco škrábalo na okno (které bylo za náma). A hned, jak jsem to dořekla, na okno dopadla obrovská rána a to já jsem už psychicky nevydržela a začala jsem kříčet a volat na mámu a přitom jsem byla schovaná pod spacákem.
Táta přiběhl nahoru. Já a Terka jsme nebyly schopné říct jediné slovo, až dole u mamky mi došlo, že to musím někomu říct a tak jsem to celé v breku vyprávěla mamce.
Brácha a kámoš byli zatím nahoře a asi po čtvrt hodině přišel brácha s kámošem dolů a aniž by se s náma bavili, brácha řekl: „Mami, nahoře brečí nějaké dítě, můžeme spát dole?“ Mamka bráchovi i mi samozřejmě věřila a řekla mi, že ještě předtím, než jsme chalupu koupili a ještě před těma lidma, co nám ji prodali, tam bydlela stará paní, která měla na hlídání malé dítě (vnouče), které neuhlídala a to dítě spadlo do žumpy, která se ještě dříve dělala vedle vchodu do chalupy a byla odkrytá. To dítě se v žumpě utopilo a mým stálým názorem je, že to všechno dělalo to dítě.
Ale proč jsem to všechno slyšela jen já a Terka? A proč se brácha a jeho kamarád neprobudili?
Nedokážu si to vysvětlit, ale všichni mě říkají, že mám rozvinutý šestý smysl a pomocí něho se mi tohle stává.