Jednou jsme s kamrádkou jely do hor - Do Vítkovic - Janovy hory v Krkonoších. Má kamrádka se jmenuje Jana.
Ubytovaly jsme se na Janině chalupě. Nedaleko od chalupy se pásly koně.
Tehdy jsme se vypravily na procházku. Šly jsme po silnici, až jsme došly k zarostlému památníku. Najednou zafičel vítr, kousek odtud, pod silnicí se pásly koně. Jak zafoukalo, koně znekliněly a úprkem se hnaly pryč. Zamrazilo nás v zádech. Otočily jsme se a bedlivě poslouchajíc jsme klusaly domů. Cítily jsme, že nás někdo pozoruje. Ale nikdo tam nebyl!
O dvě hodiny později jsme natrhaly kytici krásně vonících květů. Obezřetně jsme dorazily k onomu starému pomníku. Opět se zdvihl vítr. Sám od sebe. Roztřesenou rukou jsem hodila kytici na pomník. Mžikem jsem zahlédla, že tento pomník patří obětem 1. světové války. Otočily jsme se a s nepříjemným pocitem pozorovanosti jsme utíkaly opět domů.
Doma jsme si sedly na pohovku. Okna byla zavřená, nikde nepronikal žádný vzduch a přesto se záclony a květiny začaly pohybovat. Nemohly jsme to nijak vysvětlit. Opět nás zamrazilo.

Dodnes mě tato vzpomínka děsí!

Vydáno: 13. 4. 2006

Přečetlo: 2065 čtenářů

Autor (vložil): Katka K

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ bytosti

3. 07. 2008 14:38

Matejs

¤ hdfdghf

13. 04. 2006 12:14

Sparks

Číst komentáře