• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Zvláštní schopnosti -

Jednou jsem byla u babičky, bylo to v březnovou neděli. Venku svítilo sluníčko a byl sníh a mráz. Ale já už od rána měla takový divný pocit. Bylo mi tak smutno a úzko. Nevím proč, ale pořád jsem věděla, že se buď něco stane a nebo že se něco hrozného stalo. Nevěděla jsem co a neuměla jsem si to ani vysvětlit. A pořád jsem se taky všeho bála. V televizi něco zaznělo, třeba napínavá hudba a já s sebou trhla. Babička něčím v kuchyni bouchla, mě to nadzvedlo z gauče. Prostě jsem pozorovala, že se něco se mnou děje. A navíc jsem se nemohla zbavit toho úzkostlivého pocitu, i když jsem nevěděla proč a co přesně se má stát. A když tu se to stalo:
Běžel film v televizi a najednou dole pod filmem začala nabíhat taková ta „informační páska,“ na níž bylo napsáno, že za chvíli bude mimořádné zpravodajství o autobusovém neštěstí. Tu to se mnou hrklo a já, i když jsem to nevěděla přesně, jsem trochu začala tušit, proč mám celou dobu ten pocit. Navíc se mě zmocnila jiná obava. Tatka taky vozívá s autobusem lidi na zájezdy a v sobotu, když jsem mluvila s mamkou, zrovna taky někam vezl lidi. Ale ve zpravodajské relaci jsem se dozvěděla víc. A taky to, že to tatka nebyl. Ale byla to ta oná strašná havárie, která se stala 8. března roku 2003 v Nažidlech na Českokrumlovsku, při níž přišlo o život 19 lidí a 34 jich bylo zraněno. Tenkrát, když to ukazovali, hrůza. Sedačky byly rozházené na stráních, zranění leželi, někteří i chodili, mezi nimi ti mrtví a záchranáři je vytahovali a rozváželi do nemocnic. Zatím se tenkrát ještě nevědělo, kolik lidí je mrtvých. A to mě ještě babička před tou událostí utěšovala, že se mi nic nemůže stát, že jsme zamčené v bytě. Teď už vím, že jsem neměla strach o sebe, ale o ty lidi, že jsem prostě tušila, že se něco stalo. I když to bylo v sobotu večer, to jsem ještě nic netušila, žádný pocit jsem neměla, až v neděli.
Od té doby věřím, že mám smysl někdy vnímat věci, o nichž sama ještě nevím, ale brzy se o nich dozvím. I když se mi to nestává často, tak se mi to ale párkrát už stalo a většinou to byly bohužel hrozné události, které se ovšem nestaly zatím ani mně, ani mým blízkým, chvála Bohu. Ale vždy to byl někdo, koho neznám a vlastně mě osobně se to netýkalo, ale vycítila jsem, že se něco stalo.