Články

Je těžké se vyjadřovat k tomuto zamyšlení. Jen chci říci, že to nevidím tak kategoricky. Uvahy o životě a smrti jsou důležité, protože jimi člověk zraje. Ale dobrovolně to neudělá. Dle mé zkušenosti je to, až tváři v tvář smrti. Ale to ještě neznamená že ten dotyčný prozřel! Každý máme jinou povahu a každého z nás utvářely jiné zkušenosti, proto tolik různých pohledů na věc. Naštestí. Mě úvahy o životě a smrti dovedly k soukroménu poznání, že život vždy končí smrtí ať se nám to líbí nebo ne. Někdy pozoruji marnou snahu lékařů zachránit někomu život, ale před čím? Před smrtí? Když všichni jednou zemřeme? Někomu se to může zdát kruté, ale bohužel. Jak můžeme vědět, zda smrt člověka na čas neochránila ještě před horším utrpením? Nebo také před štěstím, které se pak mohlo ukázat jako liché? Těžko říci, nejsme nikdo vševědoucí.Jaký je účel lidské existence z nejvyššího hlediska? Já mohu jen: těžko říci. Kdo to ví? Někdo říká, že láska může druhé spasit.Ano může, může vyvážit bolest. V bolesti může být zárodek pozdější radosti a naopak, ve smutku může být zárodek veselí a naopak. To známe všichni. Já si stále kladu otázku k čemu všemu je to dobré. Člověk žije mnoho životů a sbírá zkušennosti, které vyvažuje v tom současném životě. Tim, co mohl napáchat v minulosti, si tak připravil podmínky na další vtělení.. Jenže kolik z nás minulost skutečně zná? A k čemu je to dobré? Je to minulost, je pryč,tu nezachytíš a budoucnost ještě nenastala. Ikdyž snad jednou nastane den, kdy možná poznám všechno a už se nebudu chtít dále neustále rodit.Toto vše nebudu chtít donekonečna opakovat a budu mít v sobě tu sílu dalšímu vtělění zabránit, k čemu mi pak tyto životy,tyto zápasy a tyto radosti byly? To opravdu a poctivě musím uznat nevím....

Určitě má za následky v životě vinu osobní karma ale nemyslíte že i bůh hledí na svět a určuje zde průběh věcí protože zná každičký osud?Například když někdo umře...bůh ho nechal zemřít protože věděl co toho člověka zde ještě čeká a proto mu radši dopřál smrt.Věděl že je moc dobrý pro tento svět a že si nezaslouží to co ho čeká, kdyby ho zde nechal.Ale je to zase otázka osudu a vůbec všeho možnýho.Myslím že tohle se nikdy nedozvíme jak to je pokud se nezeptáme samy boha po smrti a nebo nám neodpoví při cestě za pravdou.Ale pravda že je v tomto světě tolik věcí co nás ovlivňuje že sám člověk na to nestačí bez přátel a lásky.

Karma je taková velká matematická rovnice- dobro má znaménko plus, zlo pak znaménko minus. Jestliže jsme v minulym životě udělali něco hrooozně zlýho, je na levo velký záporný číslo, jenomže tím levá strana nekončí. Výsledek, tedy budoucnost, je součtem všech hodnot na levo. Jestliže tedy chceme něco zpravit, musíme přičíst ještě větší číslo kladné tak, aby byl celkový výsledek větší než nula. Láska je jedním ze způsobů, jak zvýšit skore, ale pozor! Láska pro zvýšení skore není láska! Láska je jen taková, která není účelná, nechce nic zpět, ale je přirozená, všezahrnující a bezmezná, obětavá. Co z toho plyne? Snažit se věci "zpravit" je k ničemu, tím se ještě zhorší. Důležité je chtít dobro pro ostatní aniž bychom chtěli cokoli (i nápravu!) pro sebe.

K čemu mi budou nějaké techniky, když nebudu žít v lásce? To je to, proč tu jsme. Žít pro lásku ke všemu a ke všem - toť největší přikázání Života. A co se týče otázek kolem "nevysvětlitelně" trpících lidí - co bolí, to učí - dobrovolně jsme si každý vybral tento život tady a teď, jako učební látku pro svůj duchovní postup. Nejúčinější "technikou" je bdělý, láskyplný život.