• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

    Jsem hudební skladatelka. Komponuji vážnou hudbu, kterou také nade vše miluji.

    Vlastně ani nevím, jak tento zvláštní příběh začal. Možná tím, když jsem si uvědomila, že vnímám hudbu jinak, polyfonicky. Jako více hlasů, které se vzájemně proplétají, i když jeden z nich obsahuje třeba jen dva opakující se akordy. Bylo to zvláštní zjištění. Předtím jsem v hudbě často slyšela zvláštní věci. Hrála jsem jednu etudu, která mi připomínala koncentrák. (Nic v tom prosím nehledejte, prostě to tak bylo. Babička mi předtím vyprávěla o životě za války, což v tom možná hrálo roli.) Ale ne jako podkres k nějakému ději, ne. Prostě to bylo v tom, uvnitř. Sama ta hudba byla koncentrákem. Jeden hlas obsahoval přímý děj, druhý něco, co se děje ještě k tomu, ale není to hned vidět.

    Občas mě to štvalo. Některé etudy jsem neměla ráda, kvůli tomu, co obsahovaly. Některé mě přímo ničily. A jiné zase byly neuvěřitelně nádherné.

    Jednou mě jen tak, zničehonic, napadlo napsat báseň. Zvrtla se v prosbu Lisztovi, Brahmsovi a Beethovenovi, mým nejoblíbenějším skladatelům. Mimo jiné jsem je tam prosila o zimu. I když bylo jaro v plném proudu, začalo zčistajasna sněžit. Trvalo to pár dní. A přibližně ve stejné době jsem to uviděla. Dveře k podstatě hudby a možná i existence úplně všeho kolem. A dveře k ohromné moci. Jakési náhlé prozření.

    Tím to neskončilo. Pak na mě Beethoven promluvil. Nemůžu teď s jistotou říct, zda tomu tak opravdu bylo, ale v tu chvíli jsem si tím byla naprosto jistá.

    Postupem času jsem zformulovala několik teorií, které vycházely z mých poznatků. Stačilo prostě těmi dveřmi projít a dívat se kolem. Zpočátku jsem toho příliš mnoho neviděla, teď vidím víc a jsem schopná některé své poznatky využít v praxi. Také už nemluvím jen s Beethovenem, ale i s Brahmsem a Lisztem. Stali se v podstatě mými ochránci a přáteli a uzavřela jsem s nimi jednu důležitou dohodu, která mi téměř od základů mění život.

    Občas ale přemýšlím, jestli nejsem jen blázen. Možná trpím halucinacemi. Nejsem si jistá, čemu můžu věřit. Za každý názor budu ráda.